Moderátorka se s námi podělila o názory na bydlení, prozradila něco o svém vkusu, rodinných kompromisech a ústupcích chlupatému mazlíčkovi.
Je pro vás to, jak bydlíte, důležité, nebo přikládáte váhu spíš tomu, s kým bydlíte?
To víte, že na prvním místě je to, s kým bydlím, to je jasné. Ale nejsem typ člověka, který by šťastně bydlel v prostoru, který se mu nelíbí. Jsem hodně esteticky založená a ráda se obklopuji vkusnými a krásnými věcmi. Dělá mi to lepší náladu, přináší pozitivní myšlenky.
Jaký styl bydlení se vám líbí a jak dalece se to shoduje s tím, co máte doma?
Nemohu říct, že existuje jeden jediný styl, který preferuji. Ráda se inspiruji všude po světě, kam cestuji, ale i při návštěvách přátel či známých. Obecně ale miluji vzdušné prostory, minimum nábytku – a když, tak solitérní. Musí mít i tvář, nejen funkčnost. Umím si představit žít v ultramoderním bytě, který bych doplnila staršími solitéry a třeba stromy, nebo ve starém mlýně, ve stylu Provence, a nebránila bych se ani okázalému zámku s klenbami a klasicistním nábytkem. Jen to nesmí být moc přecpané a překombinované. Na čem ale lpím, jsou barvy a přírodní materiály. Taky miluji detaily. Náš dům je hodně o detailech.
Shodnete se s manželem na vkusu?
S manželem se naštěstí shodneme a umíme si i vyjít vstříc. Pokud se něco někomu nelíbí, ten druhý na tom netrvá. Kompromis je vždycky nutný, přesto ale by si měl každý alespoň kousek domova přizpůsobit jen svému vkusu. Mít takovou svoji oázu. Další věc ovšem je, když máte děti. Chtě nechtě potom design ustupuje praktičnosti.
Kdybyste měla na bydlení neomezený rozpočet, co všechno byste si pořídila?
Asi bych nebydlela jinak. Jasně že pěkné bydlení něco stojí, ale kde není vkus, miliony nepomohou. Mně baví, když mohu zařizovat třeba dům v Chorvatsku, který máme a kde se mohu vyřádit ve středomořském stylu, jiném než doma v Praze.
Která místnost v bytě je pro vás stěžejní a proč?
Žádnou bych nevyzdvihovala. Ne obešla bych se bez dobře vybavené kuchyně, obývák je středem bydlení, dětské pokoje jsou taky velmi důležité… Ale pokud mohu říct, na čem si zakládám, je to určitě pěkná koupelna a ložnice.
Přikládáte věcem v bytě velkou důležitost, nebo jsou to pro vás záležitosti denní spotřeby?
Já jsem na věci opatrná, ale všichni rodiče vědí, jak to chodí… Řekla bych, že čím víc času mě stálo konkrétní věc sehnat, nebo čím byla dražší, tím víc úzkostlivě sleduji, jak se s ní zachází. Není to ale žádná paranoia, věci jsou pořád jen věci, a když se dětem opravdu zadaří něco zničit, neděláme z toho vědu. Propiska na sedačce nebo testování nůžek na záclonách už máme sice za sebou, jenže teď máme psa (a ne zrovna drobečka), takže zase řešíme všudypřítomné chlupy, fleky od mokrého čumáku a ťápoty na podlaze.
Vlastníte nějaký kus nábytku či doplněk, jenž vás po příbytcích provází a kterého se nechcete vzdát, nebo naopak nemůžete?
Kdysi se se mnou stěhoval klavír, i ten ale nakonec ustoupil skladnější elektronické verzi. Nebylo na něj tehdy dost prostoru. Říkala jsem si, že když holky začnou hrát, pořídíme nějaké pianino. Je ale zatím baví to elektronické, kde mohou měnit rejstříky. A ta druhá otázka? Nebudu lhát, nějaký ten „obraz“ máme a stěhuje se do stále méně využívaných prostor.
Předpokládám, že se za prací i za odpočinkem vydáváte také do cizích zemí, umíte si představit, že byste žila jinde?
Upřímně, jedna věc je představa a druhá realita. Představivost mám bujnou a viděla bych se na mnoha místech zeměkoule. Obávám se ale, že by mi bolestně chyběly ty úplně nejběžnější a obyčejné věci, kterých si často ani nevšímám. Třeba když chodím každý den se psem do lesa, uvědomuji si, jak potřebuji tenhle pohled, jak mi chybí naše příroda do delším pobytu někde v jižních, či tropických zemích. Opravdu trvale žít bych asi mohla také jen tam, kde jsou lidé blízké mentality. Asi víte, že mám srbské kořeny a i manžel je původem Srb. V Srbsku je krásně, ovšem asi bych zvolila Chorvatsko. Jazyk je skoro stejný, ale hlavní důvod je, myslím, každému zřejmý. Modrá plocha je pro mne magnet.
Co domácí mazlíčci, máte nějaké, a jak dalece jim doma ustupujete?
Máme polského chrta, největší chrtí plemeno. Byl to můj výběr, strašně se mi chrti líbí a fascinují mě svou citlivou, aristokratickou povahou, bezmeznou blízkostí k člověku a také tím, že jsou to nejrychlejší psi na světě. Už ta nádherná stavba těla…, každá jeho část je uzpůsobena k závodu s větrem. Je ale naštěstí i inteligentní a chápe. Nejdřív se nám válel po sedačce, když ale vyrostl tak, že ji zabral prakticky celou, zavelel můj muž „a dost“ a k mému obrovskému údivu psa během jediného dne skákat na sedačku odnaučil.
Co nového chystáte ve svém příbytku změnit, vylepšit...?
Docela bychom rádi zvelebovali zahradu, náš pes je ale zásadně proti. Neustále nám vykopává závlahu a v trávníku dělá hluboké jámy. Manžel je z toho na mrtvici a já naivně věřím, že to snad přejde, až bude starší. Nicméně na jaro ten trávník zase obnovíme. Naděje umírá poslední.
KLÁRA DOLEŽALOVÁ MAKSIMOVIĆ
S moderováním začínala v České televizi v pořadu O poklad Anežky České, v ČT pracovala 7 let také jako programová hlasatelka a krátce i jako moderátorka pořadu Sama doma. Poté působila v TV Nova v pořadu Snídaně s Novou a Rady ptáka Loskutáka. Od května 2013 moderuje hlavní zprávy na televizi Prima. Moderuje i různé společenské akce. Natočila dvě CD pro děti a věnuje se i charitativním projektům, například je patronkou programu 5P, o. s. Hestia.
Zdroj: Bydlení
