Herečka Jana Paulová: symboly domova

Herečka Jana Paulová ví, že s bydlením to není jako se šaty. Jen horko těžko se dá měnit z roku na rok. Mimo jiné nám svěřila tajemství, jak při nedávné rekonstrukci přelstila čas a vytvořila nadčasový interiér. 

Sešli jsme se ve vyhlášeném showroomu sedacího nábytku Natuzzi. Podle čeho jste volila pohovku? 

Vybírala jsem samozřejmě s ohledem k místu. Bydlíme u lesa, v přírodě, na venkově. Proto jsem volila pohovku, která nebude mít městský ráz, která bude naopak trochu víc do country či venkovského stylu. A druhým aspektem byla jednoduchá udržovatelnost, protože máme psa. Elu jsme bohužel nenaučili na pohovku nechodit. Žijeme na ní všichni. Znamená pro nás klid a domácí pohodu. 

A jakou jste nakonec vybrala? 

Máme pohovku Opera od Natuzzi. Ta se nám báječně hodí do rodiny. Můj manžel je skladatel a muzikant. Balet už napsal, operu zatím ještě ne. Tak aspoň máme jednu Operu doma. 

Značku Natuzzi jste objevila náhodou? 

Tenkrát, to je takových šestnáct, možná sedmnáct let zpátky, jsem hrála v Divadle ABC a hned vedle byla prodejna Natuzzi. Záměrně jsem parkovala tak, abych chodila okolo a sledovala jsem ty krásné pohovky přes výlohu a jednou jsem si řekla, že dost bylo té Ikey, že už jsem docela velká holka a že si zasloužím pořádné a kvalitní posezení. 

Jaké interiéry se vám líbí? 

Mám ráda jednoduché interiéry, kde není zbytečně víc věcí, než je třeba. Útulný minimalismus – takto bych označila to, co mám ráda. 

Zmiňovala jste nedávnou rekonstrukci? 

Zásadní změny v bydlení jsme dělali před dvěma lety. Konečně jsem si mohla vytvořit interiér podle sebe. Pro mě bylo a stále je důležitější, jaká je podlaha, z čeho jsou vyrobena okna a dveře, než to, kolik a jaký nábytek je v interiéru. A to se nám podařilo realizovat i za pomoci našeho báječného truhláře pana Prokůpka. Vše máme z přírodních a jednoduchých materiálů. Plastových doplňků byste moc nenašli. Máme světlé bydlení. A naše nová pohovka od Natuzzi je také světlá. Světlejší snad už být nemůže. Tomu odstínu říkám sražená bílá. 

Souvisí ta jednoduchost bydlení ve vašem pojetí s vaším životním stylem a cestovatelským duchem? 

Bydlení je pro mě víc o tom, s kým žijete, než to, v čem žijete. Mám to štěstí, že mám skvělou rodinu – dvě krásné dcery a báječného muže, se kterým žijeme už přes čtyřicet let. To pro mě znamená nejvíc, na to jsem pyšná. Domov je pro mě místem, kam se ráda vracím a kde se scházím s celou rodinou. Procestovala jsem mnoho míst na světě, projela jsem třeba celou Severní Ameriku, Greyhoundem od západu na východ a od východu na západ, ale tam je ten spotřební svět a konzumní život, který žijeme i my tady v Evropě.

Mě víc zajímá svět, kde lidi nemají téměř nic, žijí skromným životem, a přesto ho umí prožít šťastně. To mě upřímně fascinuje, protože být obklopeni „krámy“ a žít s pocitem, že čím víc věcí budu mít, tím budu šťastnější, s tím se tady setkávám na každém kroku, ale že to takhle vůbec být nemusí a ani není, to třeba miluju na Asii, a proto tam i tak ráda a často jezdím. 

Vozíte si z cest nějaké „úlovky“? 

Některé věci si nelze nepřivézt. Jde většinou, alespoň pro mě, o vzácné poklady z cest. Například zvon ze dřeva, který potřebujete, aby se vám nezaběhnul slon „domácí“, nese symboliku úrody do domu. Pár sošek a kamenů ručně opracovaných z posvátné hory Arunachaly, které se říká hlava boha Shivy, atd. 

Jaké jsou vaše aktuální letní cestovatelské plány? 

Od 1. července jsem si naplno začala užívat léto a pracovní volno, jsou to takové ty naše herecké prázdniny. Byli jsme s mužem a našimi přáteli na Korfu, kde si už pár let pronajímáme domek. Je tam absolutní klid, nádherné moře, senzační jídlo a víno a to se pro mě rovná maximální odpočinek. A než začnu novou divadelní sezónu, chtěla bych stihnout ještě krátkou cestu do Indie. 

A vaše pracovní plány a herecké role? 

Už šestnáct let jsem stálým hostem s exkluzivními podmínkami v Divadle Kalich, za něj kopu a jsem mu věrná. Letos v lednu jsme uvedli moji jubilejní desátou premiéru. Je to komedie Pro tebe cokoli a sešla se na ní parta výborných herců. Kromě P. Zedníčka a D. Suchařípy, s nimiž hraju už dávno, k nám přišel úžasný Láďa Hampl a také dva mladí talentovaní herci S. Lewandovská a K. Kašpar a také P. Vojáčková. A protože děláme nové představení vždy zhruba po roce a půl, právě teď nastal čas začít pracovat na novém představení. Mám nějaký nápad, zamilovala jsem se do jedné povídky od Somerseta Maughama a chtěla bych ji přes léto zdramatizovat. Ale uvidím, jak mi to půjde. Řekni bohům své plány a oni se ti vysmějí. 

***

JANA PAULOVÁ

• česká herečka, zpěvačka, spisovatelka a cestovatelka

• v roce 1976 ukončila studium na DAMU

• s hudebníkem Milanem Svobodou mají dvě dcery

• zpočátku pracovala na volné noze, později hostovala na pražských scénách, například v Hudebním divadle Karlín nebo v Semaforu, od roku 1987 byla pět let členkou Městských divadel pražských

• už šestnáct let je stálým hostem Divadla Kalich

• má za sebou mnoho filmových rolí a aktuálně už druhým rokem hraje ve známém seriálu Ordinace v růžové zahradě

• o své cestovatelské a životní zážitky se se svými fanoušky podělila v knize Jak běžet do kopce, která byla vydána v roce 2007, autorka byla čtenáři oceněna třetím dotiskem knihy

• se zálibou sleduje dění ve světě designu, bavilo by ji mít víc domů a postupně si je zařizovat podle svého vkusu

• na designu ji baví, jak se trendy postupně vracejí a s obměnami opakují, a na to konto vzpomíná, jak se před mnoha lety fotila pro Moderní byt do rubriky Intimní názor obklopena ratanovým nábytkem, který se od té doby už v několika moderních podobách vrátil do hry

• v roce 1999 zažila první velký výstup do základního tábora Mt. Everestu

• aktivní život je pro Janu Paulovou charakteristickým rysem, ale sport potřebuje mít spojený s pozitivním zážitkem

• ráda a hodně chodí do lesa, s domácím mazlíčkem Elou ujdou denně nejméně 8 km