Když se sejdou dva mistři ve svém oboru a při společném díle jsou od začátku naladěni na stejné vlnové frekvenci, dává to tušit, že vznikne něco originálního. Společným dílem interiérového designéra Ivo Prokela a majitelky bytu grafické designérky paní Hanky jsou dva krásné dětské pokojíky.
Dívčí království
S dílem jsou spokojeni tvůrci, ale hlavně ti, pro které se to všechno dělalo, tedy Rebeka a Zachariáš. Oba pokojíky jsou součástí bytu ve funkcionalistickém domě z roku 1939 od architekta Josefa Blechy. Majitelka bytu a zároveň maminka obou dětí paní Hanka se při rekonstrukci maximálně snažila zachovat v celém bytě funkcionalistický styl, a tak i pokojíky, které se po letech konečně dostaly na řadu, neměly z dané linie vybočovat. Velký pokoj o rozloze 18 m2 měl připadnout Rebece.
„Už jsem nechtěla mít pokoj dohromady s klukem, protože jsem tam nemohla mít jenom holčicí věci,“ prohlásila bezprostředně desetiletá Rebeka. Hanka brala proměnu jako další krok ve zvelebování bytu a také jí bylo jasné, že věk obou dětí už si vyžádal potřebu soukromí. V dívčím pokoji se Hanka „vyřádila“ nejen s designérem, ale i s Rebekou. Velmi si pochvalovala spolupráci s designérem, který přišel s originálními nápady, jež společně dotáhli k dokonalosti. Oba vsadili na to, že se znají profesně i lidsky, a o to lépe se jim komunikovalo.
Zásadní je v pokoji skříň sloužící jako knihovna a šatna v jednom. Rebečiným snem byla palanda, kterou Hanka opatřila nadstandardní matrací a podsvíceným plexisklem. Velký pracovní stůl efektně doplňuje klasická tonetka. Dekorace v podobě kytek a černých koček vytvářely společně maminka s dcerou.
Pokoj malého stavitele
Původní pokojík pro služku sloužil léta jako „trucovna“ pána domu. Nastal ale čas, kdy bylo potřeba přenechat pokoj další generaci. Pro úzký prostor místnosti bylo nutné nejprve vybrat dominantní barvu, která by byla vhodná pro chlapce a zároveň by místnost osvěžila a v žádném případě nezmenšovala. Designér vybral žlutou, k níž kombinoval bílou. Obě barvy se místy postupně doplňují dalšími, které v pokojíku pěkně „zahrají“. Dominantou pokoje je závěsná knihovna s posuvnými předními panely. Aby nepůsobila chmurným dojmem, je opatřená LED podsvícením, což v malém prostoru udělalo hodně. Pod knihovnou je postel pro Zachariáše, která má v zadní a ve spodní části úložné prostory.
Uprostřed místnosti je místo vyhrazené pro hraní a pod oknem pracovní stůl s atypickými žlutými policemi. Tento prostor Zachariáš vzhledem ke svému věku zatím ještě moc nevyužívá. Celý pokoj oživuje výrazná grafika a barvy na textilu.Oba dva pokojíky jsou barevné, hravé, ale nejsou zahlcené množstvím hraček běžným pro standardní dětské pokojíky. Paní Hanka totiž striktně dbá na to, aby měly děti jen tolik hraček, s kolika si opravdu hrají. A když mohou hračky sloužit zároveň jako dekorace, je to prý ideální. Důkazem toho je pandí rodinka v Rebečině pokoji či obří lego kostky u Zachariáše.
Interiérový designér
Ivo Prokel, www.ivoprokel.cz
„Dokonalou souhru, která panovala mezi mnou a majitelkou, bych označil jako sen každého designéra. Společně jsme naše představy dále rozvíjeli a vzájemně se posouvali dál. Něco vymyslela ona, něco já. Vybrala si mě asi také z toho důvodu, že nejsem jen dekoratér, ale přemýšlím o prostoru komplexně.
Věděl jsem, že Hanka má ráda jednoduchý styl, má smysl pro detail a vyhledává kvalitní materiály. Pomyslná červená nit měla proběhnout celým interiérem. Prvním bodem bylo navázat na charakter domu, potažmo bytu, který vynikal určitou strohostí. V Rebečině pokojíku jsme se odrazili od repasované parketové podlahy, k níž jsem vybral bílou barvu, kterou Hanka doladila detaily, jakými jsou třeba barevné hrany nábytku.
Dalším úkolem bylo vytvořit velké zázemí pro spoustu knih, které Rebeka má, ale zároveň bylo nutné vyřešit i šatní skříň. Tak vznikla skříň, v níž je uprostřed ve dvou modulech za sebou knihovna. Po otevření obou křídel dveří se jednoduše vysune přední modul a Rebeka má přístup i k druhé části knihovny. Po stranách knihovny má skříň šatní prostory se standardní hloubkou 60 cm. Ležení jsme pojali jako palandu, kde je dole sofa s širokou matrací, která slouží k příležitostnému spaní pro návštěvy nebo i pro rodinu. Horní lůžko je odcloněné plexisklem s LED osvětlením a s velkým „pozorovacím“ kruhem. Tvar kruhu měl být také dalším jednotícím prvkem, který se v bytě několikrát opakuje. V pokojíku jsme ho tedy použili na palandě a na dveřích knihovny. Ač vždy pečlivě vybírám sedací nábytek pro děti, tentokrát jsem k pracovnímu stolu vybral klasickou jídelní židli Era od Tonu. Designově se tam krásně hodí. A následně mě potěšilo, že tuto volbu schválil i ortoped. Rebeka je totiž dost „živá“ a na klasické pracovní židli na kolečkách se pořád točí a nesoustředí se tak dobře na práci u stolu. Tvrdá židle jí neustálý pohyb neumožňuje. Také u druhého pokoje jsme navázali na funkcionalismus domu. Prosadil jsem si tam žlutou barvu, která k malé místnosti a industriální tematice sedí. Opakují se tam podobné principy jako u Rebeky, tedy barevné hrany, kombinace s bílou barvou, LED podsvícení posuvné knihovny.“
