Do podkrovní vestavby, která vznikla na místě půdního prostoru klasicistního domu s cenným krovem, nás pozval sympatický Jiří, který zastává heslo „Není podstatné, čí je to byt, ale kdo ho zařídil a jakou má energii“.
Půdní prostor nabízí díky dostatečné šířce a sklonu 38° bohatý prostor na zařízení pohodlného spodního patra a ve střední části zřízení lokální galerie. Vzhledem k zachování vazných trámů je spodní patro ve dvou výškových úrovních s rozdílem 450 mm. Do vrchní galerie se stoupá pomocí ocelového schodnicového schodiště. Problematiku dostatečného osvětlení řeší nově navrácené klasicistní vikýře, které jsou doplněné střešními okénky se svislým dělením a obloukovým zakončením. O tom, jak udělat domov domovem, jsme si povídali s Jirkou, který má pro zařizování cit.
Foto: Lukáš Hausenblas
Co ti na tomhle bytě učarovalo?
Vždycky jsem si přál bydlet v půdním bytě. Když jsem se vrátil ze Šanghaje, chtěl jsem bydlet útulně, bezpečně a malebně. Mám rád přírodu a hory a na druhé straně hodně cestuju, takže když se mám vrátit domů, chci se těšit a cítit se doma co nejlíp, což tenhle pronájem s výhledem do zeleně splňuje. Líbí se mi, že majitel bytu myslel na všechny detaily a nenechal nic náhodě. Důkazem jsou světlíky a prosklená podlaha v pracovně, které propouštějí dostatek denního světla, bez kterého se člověk neobejde.
Měl jsi od začátku jasnou představu, jak byt zařídíš?
Pocházím z vesnice, mám rád přírodu a originální styl, novostavba by mě asi neoslovila. Od začátku jsem přemýšlel nad tím, jak interiér, který byl kromě kuchyňské sestavy prázdný, zařídit ve stylu horské chalupy, proto je tu hodně dřeva, přírodních materiálů, krb a kůže na podlaze. Nábytek z palet jsem sám nakreslil a nechal vyrobit. Zamiloval jsem se do Halabaly, proto tu od něj mám několik křesel a gramofonovou skříň. A samozřejmě dekorace z převážně pracovních cest do Afriky, Číny, Tibetu a Singapuru.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jaká je tvoje nejoblíbenější část bytu?
Miluju to tady celé, ale nejraději sedím v křesle v obývací části, mám rád svoji postel a relaxuju u žehlení (smích). Neobejdu se bez pracovny a jsem v ní rád. Jsem z barového prostředí, kde je základem čistota a uspořádané věci, stejně to mám i doma. I když to tady možná vypadá nesourodě, přesně vím, kde co mám. Na druhou stranu, když se stane, že něco nemůžu najít, tak mě to dokáže dovést k nepříčetnosti. Velmi mě těší reakce návštěv, které se shodují, že je tady dobrá energie. Nevím, jak se vytváří, ale asi je to tím, že ke každé věci, která tady je, mám vztah.
Kdybys musel z tohoto bytu odejít a mohl si vzít tři věci, které by to byly?
Je to těžké, protože v tuhle chvíli si neumím představit, kam jinam bych se stěhoval. Určitě bych si vzal své oblíbené křeslo, konferenční stůl z palet, který jsem navrhl sám, a pak punčovou mísu, která toho se mnou hodně zažila.
Foto: Lukáš Hausenblas
Kdybys měl bytu něco vytknout, co by to bylo?
Určitě úložné prostory, kterých by tu mohlo být víc. Nechtěl jsem sem tahat skříně, které by opticky zmenšily prostor, proto mám oblečení na stojanech. Taky bych přivítal balkon na malé barbecue, ale na druhou stranu chápu, že památkáři by v tomto domě balkon nebo terasu nedovolili.
Čím teď žiješ a jaké jsou tvé plány do budoucna?
Mým posláním, kterého si nesmírně vážím, je pozice mezinárodního ambasadora pro tu nejdéle fungující značku v historii našeho státu – Becherovku Original. Kromě prezentace této značky světovým barovým profesionálům jsem také společníkem a provozovatelem portálu pro profesionály v pohostinství se zaměřením na bar. A taky mám spoustu koníčků, mezi které patří lyže, kolo, golf, fotografování, umění, móda, design a cestování. Nedávno jsem si koupil motorku Cafe Racer Honda 500 z roku 1975 jako přibližovadlo po městě a mám z ní velkou radost.
