Krásný dvoupodlažní byt s pěkným výhledem na metropoli vznikl díky šikovným rukám otce a profesi a umu jeho dospělých dětí. Pro dceru jsou rekonstrukce a stavby denním chlebem, syn je zručný a hýří nápady.
Tatínek, který je profesí strojní inženýr, se rozhodl synovi Petrovi pomoci s důkladnou rekonstrukcí domu, do nějž se chtěl nastěhovat s rodinou. Petrova sestra Klára je architektka, takže bylo jasné, kdo se ujme projektu. A jelikož šlo o bydlení ve vilce patřící rodině, dalo se v takto silné trojici a s nadšením pro věc hodně vymyslet.
Foto: Lukáš Hausenblas
Výsledný prostor měl vzniknout spojením podkroví, v němž byla původně jedna obytná místnost, koupelna a neobývaná půda, a pod ním ležícího bytu se dvěma místnostmi a s nepohodlným točitým kovovým schodištěm, které obě podlaží spojovalo. Nejdříve se dlouze řešily dispozice, čtyrčlenná rodina chtěla totiž obě podlaží využít co nejúčelněji a nejpohodlněji. Klára však věděla, že snaha vykřesat z těchto prostor atraktivní bydlení se neobejde bez razantních stavebních zásahů. „Největší problém bylo prostorové řešení malého podkroví tak, aby zde v budoucnu mohly vzniknout tři ložnice a koupelna. Podkroví bylo malé a se strmým sklonem střechy, takže šlo jen obtížně najít prostor bez šikmin. Nakonec jsme to vyřešili pomocí tří vikýřů na každou ze světových stran střechy,“ říká Klára, která se s bratrem a otcem shodla, že když to pojmou svépomocí, půjde všechno lépe, veseleji a za míň. Tak se začal rodit projekt, na kterém Klára spolupracovala s kolegyní architektkou Pavlínou.
Foto: Lukáš Hausenblas
Rok a půl se projektovalo, vlastní rekonstrukce probíhala přibližně rok. Začalo se přestavbou střechy, která se o něco zvedala, nově pokrývala, zateplovala a zevnitř opatřovala sádrokartonem. Nový velký vikýř směrem do zahrady dal vzniknout ložnici rodičů, vikýře na druhé straně střechy prosvětlují a zvětšují dětský pokoj, který bude v budoucnu možné rozdělit na dva. Odstranilo se točité schodiště, které uvolnilo prostor další koupelně v podkroví. K propojení obou pater nově posloužilo domovní schodiště, jež bylo nutné od společných prostor domu oddělit sádrokartonovou zdí. Původní schody na půdu z klasického teraca truhlář zakryl spárovkou z masivního dubu. Zkosené prostory v podkroví se využily pro vestavěné skříně. Ve spodním patře pak zbouráním zdi vznikl jeden velký obytný prostor.
Foto: Lukáš Hausenblas
Slovo architektky
„Podstatnou část prací obstaral táta díky svým dovedným rukám a nápadům. Společně s Petrem vymysleli a vyrobili kuchyň, jejímž základem jsou skříňky z Ikea. Pěkným prvkem je na míru vyrobená pracovní deska z dubové naolejované spárovky. Ze zbylého materiálu desky pak otec vytvořil krásný jídelní stůl. Jeho nápadem je i minimalistická digestoř, jejíž vnitřnosti kryje perforovaná nerezová deska. Díky svému technickému vzdělání si otec hravě poradil i se zasouvacími dveřmi v hale a skleněnou stěnou oddělující podkrovní koupelnu od chodby. Původní rozpočet na stěnu z pískovaného skla byl 90 000 Kč, otec se svépomocí dostal o nulu níž. Vymyslel a zhotovil i obklad kuchyňské linky ze skla Lacobel. Podlahy bytu tvoří nové dřevěné parkety, jelikož ty staré se bohužel nepodařilo zachránit. Měnila se též veškerá okna. Stará nahradila špaletová s trojskly, ovšem se zachováním originálního kování, které bylo po vyleštění v dobrém stavu a šlo použít.
Foto: Lukáš Hausenblas
Hezký dojem v otevřeném obytném prostoru dělá knihovna, kterou jsme vymyslely a nakreslily společně s kolegyní Pavlínou. Její efekt ještě umocňují dveře na balkon, které s ní sousedí. Petr s manželkou Marií byt zabydlovali a vybavovali velmi pozvolna, protože si na něm dávali záležet a nechtěli kupovat nic, co by se později nehodilo. Jediným provizoriem s ohledem na malé děti a psa měla být sedací souprava, kterou koupili za pár korun v bazaru. Je kožená a moc pěkná a újmu zatím neutrpěla, takže tu nějaký čas ještě vydrží. Solitérem, jenž se modernímu stylu vymyká, je barokní psací stůl po dědečkovi, který tu prostě musel být. S bratrem jsme totiž vyrůstali tak trochu ve „starožitnictví“, takže alespoň jeden kousek si s sebou musel do svého bydlení odnést. Třešinkou na dortu je designová lampa Arco, k níž ještě přibyde křeslo a koberec. Největší radost však mám z řešení propojení obývacího pokoje s kuchyní včetně už zmíněné atypické knihovny, která tvoří dominantu prostoru,“ uzavírá Klára.
MMM – architekti
Ing. arch. MgA. Klára Makovcová
Ing. arch. Pavlína Macháčková
Potkaly se na přijímacích zkouškách na techniku a po dopoledním programu talentových zkoušek spolu zašly na oběd. O 4 měsíce později na festivalu v Jelením příkopě už se setkaly jako budoucí spolužačky. Po letech studia architektury se jim podařilo naplnit společný sen a v roce 2008 si založily ateliér MMM-architekti. Specializují se na odvážné moderní stavby se zajímavými investory,
www.mmm-architekti.cz
