Krajina Českomoravské vrchoviny jen málokoho nechá chladným. Její magický půvab uchvátil i rodinu výtvarnice Pavlíny Lipkové. Do rekonstrukce bývalé zemědělské usedlosti se s manželem pustili naplno již v roce 2000 a vlastním srdcem i vlastníma rukama jí vdechli jedinečnou poezii.
V malé osadě, kde jsou dnes již jen tři trvale obývané domy, ve středověku stávalo vodní tvrziště obklopené 8 rybníky. V r. 1240 přešlo pod správu Tišnovského opatství, první zmínky v Zemských knihách jsou z roku 1365. Dnešní podoba zemědělské usedlosti má svůj původ v 19. století, od roku 1964 však stavení nebylo obývané.
Foto: Jiří Hurt
Rybníky byly ve druhé polovině minulého století zasypány a přeměněny v pole, výhled na nádhernou krajinu však zůstal. „Měli jsme chalupu na špatném místě, chtěli jsme přesadit rodinu do přírody. Zarostlé polorozbořené stavení u cesty jsme objevili náhodou díky našemu psovi a hned nás vzalo za srdce,“ vypráví Pavlína Lipková.
Foto: Jiří Hurt
„Splňovalo řadu podmínek, které jsme si při hledání vytyčili. Nejdůležitější bylo krásné místo, zdravá příroda, klid, hezký výhled, blízkost vody, tři příjezdové cesty, kamenný dům, zahrada orientovaná na západ... To všechno jsme tu našli. Dcera posledního majitele dům řadu let nechtěla ani nemohla prodat, ale nakonec se to podařilo. Dům prostě čekal na nás.“
Fortel a moudrost předků
Usedlost se skládala z obytného stavení a hospodářské budovy, v níž byly stáje a stodola. Oba objekty měly tradiční tvar – obdélníkové domy se sedlovou střechou, malými okny, zděné ze smíšeného zdiva. „Obdivovali jsme důmysl našich předků a také jsme jej využili,“ říká pán domu. „Staré zdi jsou z kamene z místního lomu, provázaného s cihlami. Aby ve stájích bylo teplo, mají uvnitř větranou dutinu, která sloužila jako izolace. Samotné obytné stavení tak důmyslně postavené nebylo, což dokládá, jak byl pro statkáře dobytek životně důležitý.“
Foto: Jiří Hurt
Po rekonstrukci jsou oba objekty propojeny novým spojovacím krčkem, v němž se nachází vstup do domu a pracovna. Bývalé stáje byly přeměněny na společný obývací prostor s kuchyní, zázemím a úložnými prostory, ze západní strany byla přistavěna krytá terasa. Původní obytné stavení slouží jako soukromé – jsou zde ložnice, koupelna, zázemí a v půdním prostoru velký ateliér. Velkou proměnou postupně prošla i zahrada. Hlavním magnetem je nově vybudované jezírko s cirkulací vody a dřevěným molem.
Stavba jako výtvarné dílo
Mozaiky, které Pavlína Lipková vytvořila z odpadu z keramických dlaždic, prozrazují, že je milovnicí a následovnicí Antonia Gaudího a Friedensreicha Hundertwassera. Jejich jižní temperament a symbolické motivy vnášejí zvláštní smysl do každého místa. Například velké zobrazení hada na dlažbě v obývacím pokoji v podobě levotočivé spirály vytahuje ze země energii. Optimismus dodávají i vitráže v oknech a zvláštní atmosféru má podkrovní ateliér s tmavě modrým stropem plným hvězd.
Foto: Jiří Hurt
Ekologie z nouze
Před lety začínali s minimem peněz, vlastníma rukama, s pomocí přátel a šikovných řemeslníků, kteří byli ochotni pracovat za rozumný peníz a přinesli i vlastní nápady a dovednost. Hodně materiálu dovezli z bouraček z Brna i z jiných míst – staré trámy, cihly, dveře, dlaždice i kámen. Všechno pečlivě renovovali a recyklovali. Vzniklo to vlastně z nouze, ale takhle stavěli i naši předkové. Využili vše, co se využít dalo, ušetřili a dům má díky tomu v sobě zakódováno mnoho příběhů a kus historie...
