České vesnice a městečka umí překvapit. Nejedno stavení je rodištěm nějakého významného krajana, který se na čas ztratil v zapomnění, ale místní lidé jeho památku ctí a dnes i často oživují. Takový příběh najdete i v jihočeských Chlumanech.
Klasické stavení, které má vše, co má středně velký statek mít, je pro chlumanskou zástavbu typické. Místní se vždy věnovali převážně zemědělství a v Chlumanech i okolí dodnes funguje několik opravdu velkých statků nabízejících místní produkci. Za svůj domov si jedno menší hospodářství vybrali manželé Vlkovi a zpočátku ani netušili, jaký poklad a jaké dědictví získali.
Co vás do Chluman přivedlo?
V Chlumanech jsme koupili naši původní chalupu v roce 1994 s tím, že budeme mít kam utíkat o víkendech z paneláku. Naše představa vymalování a drobných úprav, nutných pro pobyt, vzala za své v okamžiku, kdy jsme se při obhlídce půdy propadli stropem. A tak jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce chalupy… a v roce 2004 se po rodinné poradě do Chluman natrvalo odstěhovali. Tím pro nás začala úplně nová etapa života na venkově, a za nic na světě bychom ho už nevyměnili za město.
Mluvíte o tomto stavení, které si právě teď prohlížíme?
To bylo trochu složitější. V roce 2011 se nám naskytla příležitost ke koupi sousední chalupy, se kterou jsme takřka sdíleli jeden dvůr. A protože se jedná o rodný dům dobrodruha a cestovatele po Jižní Americe Františka Čecha Vyšaty, který se zde narodil, rozhodli jsme se dům zrekonstruovat a zařídit v něm stylové venkovské ubytování. A nejen to – ze shromážděných podkladů o Vyšatovi připravujeme malou galerii tohoto cestovatele. Zrekonstruujeme stodolu, kde vystavíme dochované fotografie, a plánujeme zde pořádat i další kulturní akce.
Byla rekonstrukce náročná?
Když jsme tuto druhou chalupu kupovali, původní charakter vesnického stavení byl překrytý stylem 50. let 20. století. Takže linoleum, obklady z omezeného sortimentu a obecně všechny nešvary té doby. Samozřejmě nás čekala kompletní rekonstrukce rozvodů vody, odpadů a elektřiny. Stále je tu ještě spousta práce. Navíc jsme se rozhodli přestavět bývalý chlívek na letní kuchyň.
Takže tady, kde si teď povídáme, byla původně zvířata?
Přesně tak. Pro naši potřebu tu nějaká zvířata máme, ale rozhodně ne v takovém množství, aby potřebovala tak velký chlívek. Naše kozy mají výběh na zahradě za domem, křepelky a králíci bydlí v malém domečku na druhém konci zahrady. Zahrada prošla velkou proměnou. Původně tu byla taková ta obvyklá všehochuť tújí, kvetoucích keřů a různých květin. Zahrada moc neodpovídala charakteru domu.
Jistě to všechno dalo spoustu práce. A také shánění řemeslníků a firem…
Ani ne. Samozřejmě takové věci jako montáž podlahy nebo oken nám dělala firma. Ale v podstatě vše, co vidíte, je práce mého muže. Já to naplánuji a manžel pak plány postupně mění ve skutečnost. Neumíme jen tak sedět se založenýma rukama.
Zahrada vypadá, jako by tu byla odjakživa, ale zmínila jste, že ne... Jak došlo k té proměně?
Již před mnoha lety jsem se začala zajímat o koncept přírodní zahrady a toužila jsem takovou vytvořit. Nacházím mnoho inspirace v zahraničí, ale také hodně toto téma studuji a zdá se, že se mi podařilo sen splnit. Naše zahrada je ukázkou tradiční venkovské zahrady, která je živými ploty a dřevěnými plůtky rozdělena do několika prostorů a nabízí odpočinek a relaxaci. V hospodářské části také množství zeleniny a ovoce, které zpracováváme na džemy a šťávy. V roce 2013 obdržela certifikát Ukázková přírodní zahrada.
Máte opravdu široký záběr, navíc jste starostkou Chluman. Jak to vše dokážete stihnout?
Jak jsem říkala, neumím jen tak sedět. Chlumany jsem si zamilovala a myslím si, že člověk by neměl být lhostejný k místu, kde žije a měl by se snažit, aby se mu nežilo dobře jen na vlastním dvorku. Chlumany potřebovaly vlít trochu energie, povzbudit společenský život. Snažíme se i o to, aby nás lidé navštěvovali a abychom jim měli co nabídnout. Proto plánujeme galerii a proto se ve spolupráci s dalšími subjekty a sdruženími snažíme propagovat pozoruhodná místa i rodáky z regionu.
