Dřevo, skleněné cihly či motivy inspirované přírodou… tím se vyznačují stavby Dušana Jurkoviče, který vtiskl nezaměnitelnou podobu luhačovickým lázním. Chcete-li o architektovi a jeho stavbách vědět více, čtěte dál!
Básník dřeva
Typický představitel secesní architektury, jehož práce byla ovlivněná lidovou tvorbou, zvanou též lidová secese… to je Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Typickými prvky jeho staveb je dřevěná hrázděná konstrukce, kterou lze obdivovat zpravidla ve vyšších patrech jeho staveb, a která je částečně přiznána a částečně skrytá dřevěnými fošnami. Díky tomuto prvku je často označován za „básníka dřeva“, protože právě dřevo bylo architektovým oblíbeným materiálem. Stavby také často ozvláštňují skleněné cihly, zvané také jako luxfery, za které získal při výstavbě v Paříži ocenění. Jejich funkce není pouze estetická, ale i ryze praktická - díky schopnosti propouštět sluneční svit interiér prosvětlí. Třetím typickým prvkem Jurkovičových staveb jsou květiny a tzv. strom života. Motivy přírody se nachází jak na fasádě, tak i ve vnitřních prostorách.
Dominanta luhačovických lázní
Jurkovičův dům je jedna z prvních staveb, kterou architekt Dušan Jurkovič v tomto malebném městečku vytvořil. V roce 1902 provedl základní přestavbu "Janova domu" z 18. století. Původně byl tento hlavní lázeňský objekt vytvořen Janem Waschitschkem v klasicistní podobě v roce 1822 a byl nazván Janův dům podle hraběte Jana Nepomuka Serenyi. Jurkovič tyto dvě staré budovy později spojil do jednoho celku, nadstavil o další hrázděné patro a nové zastřešení – podkroví. Funkce objektu se přitom nezměnila – byla vždy kombinací vanových lázní a ubytování lázeňských hostů. Stavbě potom dominuje třetí, hrázděné podlaží přidané Jurkovičem, nesoucí bohatou konfiguraci střech. Hrázdění je z části přiznané a z části skryté dřevěnými fošnami. Celou budovu vně i uvnitř doplnil pestrobarevnou malbou. Ve své době byl nazýván barevnou pohádkou a v současné době je dominantou a zároveň nejkrásnější stavbou v Luhačovicích. Své nynější jméno získal v roce 1947, kdy byl pojmenován po sém stvořiteli.
Foto: archiv redakce
V letech 2000-2002 proběhla generální oprava budovy za 160 milionů korun českých. Původní funkce lázeňského domu byla plně zachována, ale byla navíc doplněna o restaurační část a bazén. „Při obnově objektu byly exteriér i vnitřní prostory maximálně přiblíženy původnímu stavu na základě restaurátorských průzkumů a dobových fotografií. Originální lehátka, zrcadla, věšáky, sedačky, židle, stůl, lavice, květinové podstavce, toaletky se zrcadlem, stolky s keramickou deskou, vše navržené Dušanem Jurkovičem, to jsou zástupci původních funkčních prvků mobiliáře, které zůstaly nejvíce zachovány v balneočásti Jurkovičova domu,“ popisuje Ing. Jiří Dědek, generální ředitel společnosti Lázně Luhačovice, a. s. Právě v této části se nachází místnost nejen s dochovaným původním, pouze repasovaným, mobiliářem, tedy typicky vyřezávaným nábytkem, který používali už hosté na začátku minulého století, ale především s hlavní zajímavostí – zlatou vanou. Z původního počtu osmdesáti, ve skutečnosti mosazných, van se dochovaly téměř všechny. Nicméně pouze dvě zůstaly zachovalejší, a z toho jedna dokonce natolik, že i dnes slouží hostům v rámci běžného provozu na uhličité koupele.
Jestřabí s rozvinutými křídly
Budovu Jestřabí Dušan Jurkovič situoval v místě rozvětvení údolí kolem Jestřabí hory. Architektonicky dům následuje Jurkovičovy předchozí luhačovické realizace, u kterých využil dřevěné hrázdění až v nejvyšším podlaží, a to i přes to, že základem domu nebyly starší zděné stavby jako u Jurkovičova domu, Vodoléčebného ústavu nebo Chaloupky. Nicméně je na architektuře lázeňského domu Jestřabí zřejmý jasný posun tvarosloví od křivek k lomeným formám. Jurkovič dům Jestřabí pojal jako téměř symetrickou stavbu s rozvinutými křídly. Hrázděná konstrukce je odlehčená, takže do popředí vystupují ostatní dřevěné secesně laděné prvky. První patro od druhého je oddělené páskou z nepálených cihel. Ve druhém patře jsou balkony pavlačového typu. „Původně lázeňský penzion je dnes garni hotelem, přičemž komplexní oprava objektu proběhla v roce 2000. Exteriér po opravách i nadále odpovídá původnímu záměru, interiér je mu stylově přiblížen,“ popisuje Ing. Jiří Dědek z Lázní Luhačovice a. s.
Dříve Kuchyňský dům, dnes Chaloupka
Původně se jednalo o Kuchyňský dům z roku 1851, který Jurkoviči v roce 1902 přestavěl na svůj náklad na obytnou vilku. Využil přitom techniku roubení pro nadstavbu patra nad ponechaným zděným přízemím domu. Jurkovič se tak přiblížil lidové karpatské architektuře (roubením) a střechou se zalomenými vikýři a štíty. Přízemí doplnil vstupy s motivem žudra typickým pro jižní oblasti Moravy. V architektuře Chaloupky se prolínají tři národopisné oblasti – Valašska, Slovácka a Hané.
Foto: archiv redakce
Dnes je, původně lázeňský penzion s bytem správce lázní, komorním lázeňským hotelem apartmánového typu. Současná podoba domu je výsledkem komplexní opravy v letech 1995-1997. I po opravách exteriér i interiér odpovídají původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče.
Sluneční lázně i Vodoléčebný ústav dostávají novou tvář
Dalšími stavbami, které nesou Jurkovičův rukopis v Luhačovicích, jsou Sluneční lázně a Vodoléčebný ústav. Plovárnu navrhl jak jinak než ze dřeva, s otevřenými kabinami a bílými plachtami. Na terase stála vkusná dřevěná lehátka, v areálu bylo i volejbalové hřiště a další sportovní vyžití. Do bazénu ale prosakovala říční voda a na konci 20. let zde bylo, z důvodu nevyhovujících hygienických podmínek, koupání zakázáno. Vodoléčebný ústav nechal Dušan Jurkovič přestavět z Jestřabského mlýna, zvedl poschodí pomocí hrázděné nadstavby a sjednotil i střechu objektu. Stavba dlouho sloužila původnímu účelu, ale na rozdíl od minerálních lázní zde byla používána obyčejná voda v nejrůznějších formách většinou k prokrvení a masáži svalů.
Obě stavby jsou kulturními památkami, u kterých nyní probíhá rozsáhlá rekonstrukce s cílem zachránit toto výjimečné architektonické dílo Dušana Jurkoviče. Práce byly zahájeny v březnu 2021 a část areálu bude přeměněna na muzeum skladatele Leoše Janáčka, který v lázních s oblibou pobýval, a Dušana Jurkoviče, jenž stvořil luhačovické genius loci. „Z nyní nevyužívaných lázeňských objektů vznikne muzejní expozice jako zcela unikátní doklad lázeňství a kulturní atmosféry počátku 20. století,“ popisuje Ing. Jiří Dědek, výkonný ředitel Lázní Luhačovice, a. s. K muzejním plochám přibude i palmový skleník, kde budou zimovat teplomilné rostliny z lázeňského parku. Projekt organizuje a financuje akciová společnost Lázně Luhačovice, a. s. za dotačního přispění programu IROP.