Pelargonie neboli muškáty byly vždy neodmyslitelnou ozdobou venkovských stavení. Dnes jejich květy zdobí i terasy, lodžie a okna městských domů. Jsou totiž přesnou ukázkou toho, jak se dá za málo peněz pořídit hodně muziky.
Čapí zobáky
První pelargonie se do Evropy dostaly z jižní Afriky počátkem 17. století. Za svůj název vděčí nizozemskému botanikovi, jemuž jejich květy připomínaly čapí zobák, a tak pro jejich označení zvolil řecký výraz pelargós – čáp. Druhé označení – muškát – jsme si zase vypůjčili z arabštiny. Přestože rod Pelargonium disponuje více jak 200 druhy, běžní pěstitelé je jednodušeji rozlišují podle růstu na vzpřímené, lidově označované jako selské, a převislé nebo polopřevislé, které se u nás více rozšířily až poměrně nedávno po vzoru rakouských a německých podhorských stavení. Velké oblibě se tyto květiny těší také proto, že jsou pěstitelsky poměrně nenáročné.
Světlo a teplo
Až na několik výjimek má většina druhů pelargonií ráda slunečné stanoviště. K přezimování jsou vhodné světlé a chladné prostory, kde však neklesají teploty k bodu mrazu. Muškáty vyžadují výživnou, humózní a středně těžkou půdu. Některé druhy se pěstují i jako odpuzovače hmyzu.
Péče se vyplatí
Muškáty kvetou běžně od května do září, jsou však i pokojové druhy, které kvetou celý rok. Na venkovní stanoviště se vysazují až v květnu po ledových mužích. Ideální je orientace na jih nebo jihovýchod a jihozápad. Předpokladem bohatého květenství je pravidelná a dostatečná zálivka a také hnojení v průběhu celého léta. Vyhovují jim hnojiva bohatá na fosfor, který podporuje tvorbu a bohatost květů. Vhodné hnojivo se přidává do zálivky jednou týdně. Místo komerčních přípravků je možné využít výluh z kvalitního kompostu. Množí se hlavně řízkováním, vzácněji ze semen zasazených v prosinci. Při nákupu dbejte na to, aby měly listy sytě zelenou barvu a na jejich spodní straně ověřte, zda nemají škůdce.
