Manželům Angelice a Petrovi se nechtělo do města, přáli si být blíž k přírodě, a to nejen polohou místa, kde se rozhodli na pozemku se vzrostlými stromy postavit svůj dům. V interiéru totiž převažuje masivní dřevo, jehož teplé tóny šíří útulnou atmosféru a jedinečná kresba přináší do interiéru kus přírody a nefalšovaný šarm.
Sama miluji autentické materiály, které pro mě mají určité charisma, proto není divu, že mě při cestě na návštěvu mojí nejlepší kamarádky zaujal tento dům obložený severským smrkem natřeným šedou barvou. Přiznávám, byla jsem trochu vlezlá a kamarádku Zuzku v dobrém slova smyslu donutila, aby se svých sousedů z vedlejší ulice zeptala, zda by mi mohla poslat pár fotek z interiéru, až k nim půjde na návštěvu. Tušila jsem, že to bude stát za to, a nemýlila se. A to jsem ještě nevěděla, že majitel domu vlastní truhlářskou dílnu a tímto krásným řemeslem se také živí. Proto není divu, že na mou otázku, co v domě vyráběl, odpověděl, že téměř všechno včetně oken, dveří, trámů, kuchyňské linky a samozřejmě nábytku.
Foto: Lukáš Hausenblas
Přírodní cestou
Dřevostavbu pro čtyřčlennou rodinu navrhoval architekt, ale detaily jako takové už si majitelé řešili sami a dům postavili vlastními silami. „Dnes bychom udělali plno věcí jinak, takže až budeme stavět další dům, bude už dokonalý,“ říkají se smíchem.
Foto: Lukáš Hausenblas
Já zase říkám, že dokonalost je nuda a právě ty malé nedokonalosti dělají domov domovem. Petr a Angelika se netají tím, že jim je blízká udržitelnost, recyklace a tato přírodní cesta je vlastní celé rodině. „Nemám rád imitace, je to pro mě kýč. V našem domě je vše autentické, co je dřevěné, je opravdu ze dřeva, co je z cihel, je z cihel, a co je z kamene, je z kamene. Dřevo můžu za pár let přebrousit a bude jako nové,“ říká Petr. Nepřekvapilo mě tedy, že v domě převažuje v různých podobách masivní dřevo, které vyzařuje teplo a pohodlí.
Tisíce let staré dřevo
Na první pohled mě zaujalo tmavé, tzv. bahenní dřevo, ze kterého Petr vyrobil jídelní desku stolu, desku kuchyňské linky včetně úchytek a také krásnou komodu v obývací části, respektive její vrchní desku a úchytky. Kombinace „nového“ masivního dřeva s tímto ojedinělým tmavým dřevem majitelé zvolili z toho důvodu, aby se vyvarovali tzv. chalupářského vzhledu.
Foto: Lukáš Hausenblas
Petr prozradil, že uvést bahenní dub v život je dlouhý pomalý proces, dřevo se musí rozřezat a nechat přirozeně sušit a teprve potom s ním lze pracovat. Netají se také tím, že práce s tímto neobyčejným materiálem je náročná, dřevo je zkroucené, popraskané, je v něm písek, ale výsledek stojí za to. Petr si v rámci celého interiéru rovněž hodně vyhrál se skladbou letokruhů na nábytku. Ty na sebe navazují, a vytvářejí tak pohledově krásný efekt.
Foto: Lukáš Hausenblas
Pozitiva cihel
Vzhledem k tomu, že Petr má z dílny dost odpadního dřeva, dům vytápí výhradně krb. „Plyn jsme pustili asi jednou, a to ještě omylem,“ říkají majitelé se smíchem. Teplo z krbu je odvedené nejen do podlahy v přízemí domu, ale i do patra, kde mají pokoje děti.
Foto: Lukáš Hausenblas
Teplo je také jedním z důvodů, proč majitelé zvolili příčky výhradně z cihel, které mají tu výhodu, že ho umějí naakumulovat a následně ho vydávají. Přesně opačně fungují cihly i v létě, když je v noci chladněji, naakumulují chlad a v horkém dni je v domě příjemně.
Foto: Lukáš Hausenblas
Nepřehlédnutelným prvkem je také samonosné schodiště, jak jinak než z masivního dřeva, konkrétně z jasanu. Navrhnul ho Petrův kolega a on ho pak vyrobil. „Bylo to moje první samonosné schodiště, které jsem vyráběl,“ říká. Práce je prý však na domě ještě dost. V plánu je terasa a zelená střecha na garáži, od které si majitelé slibují, že zejména v letních měsících přispěje k ochlazení vzduchu a také se stane jakousi zelenou oázou pro smysly. Závěrem našeho rozhovoru jsem se dozvěděla, že slepice, které rodina chová, mají samozřejmě dřevěný kurník, a navíc ve stejném stylu a barvě jako je dům. Návštěva to byla velmi milá a já věřím, že dřevo v interiéru má pozitivní vliv na pohodu jeho obyvatel.
Foto: Lukáš Hausenblas
