Před architektkou stál úkol najít byt pro dva umělecky založené muže a jejich cembalo. To pravé místo našla na pražské Letné v prvorepublikovém činžovním domě. Než ale přišlo na řadu stěhování hudebního nástroje, bylo třeba ujít dlouhou cestu plnou práce a nápadů.
Architektka stála u samého zrodu nového bydlení, neboť byt pomáhala majitelům vybírat. Majitelům se její volba nejdříve moc nezamlouvala, protože se obávali, že byt nebude dost světlý a nebude jim vyhovovat ani jeho dispozice. Architektka v bytě ale viděla velký potenciál a majitele dokázala přesvědčit o tom, že interiér má své kvality a po vhodných úpravách jim dokáže poskytnout to, co požadují, tedy světlý prostor a místo pro cembalo. Věděla, že bonusem bude jedinečná atmosféra stylu první republiky, což je doba, z níž dům pochází.
Foto: Jiří Lízler
V duchu první republiky
Co se týká stylu zařízení, majitelé měli představu o jednoduchém funkčním interiéru, který ale není minimalistický. Toužili také do bytu vnést i uměleckého ducha, což vycházelo z jejich zálib a profesí. Jeden z mužů je totiž hudební virtuos na cembalo a druhý se věnuje grafice a dalším kreativním oborům.
Foto: Jiří Lízler
Architektka to vzala za své a navrhla jim, že by chtěla navázat na to, co zůstalo v bytě zachováno, tedy původní okna, parapety, dveře, parkety a též pár kousků nábytku. Přestože majitelé jsou cizinci a tradici architektury a designu první republiky neznali, jejími návrhy byli nadšeni. Architektka je totiž do stylu zasvětila a ukázala jim několik rekonstruovaných bytů, kde zůstaly zachovány prvorepublikové prvky.
Foto: Jiří Lízler
Při rekonstrukci tedy vyšli z původních věcí, a to jak v nábytku, tak ve stavebních pracích. Repasí prošly okna, parapety, dveře, parketové podlahy a nechal se profesionálně zrestaurovat nábytek, který v bytě zůstal, tedy křesla, židle a kávový stolek. To vše doplnili věcmi, které odkazují na kulturu majitelů. Vešly se i obrazy a umělecké předměty z jejich sbírky.
Foto: Jiří Lízler
Plus bylo nutné dostat do bytu úložné prostory, které vyřešil na míru vyrobený moderní nábytek, jímž jsou vestavěné skříně v ložnici, sestava šatních skříní v chodbě a nábytek v pracovně. Architektka měla původně ideu držet interiér v neutrálnějších barvách, jako je béžová, krémová a šedočerná. Majitelé ale chtěli mít kuchyň v šalvějově zelené barvě, což byl požadavek, který splnila. Šalvějově zelený odstín tedy pojala jako základní linku a promítla ho v interiéru vícekrát, především na textiliích a v tmavším odstínu také na obkladech v koupelně.
Foto: Jiří Lízler
Nová dispozice
Důkladná rekonstrukce zahrnovala i změnu dispozice, díky níž se prostor otevřel, prosvětlil a získal velkorysý charakter. Dva z největších pokojů se více propojily a do jednoho z nich se přemístila kuchyň, která byla původně malá a situovaná do místnosti směrem do dvora. Z původní kuchyně vznikla ložnice.
Foto: Jiří Lízler
Dřívější pokojík pro služku se změnil na pracovnu. Úplně nový vzhled získala i koupelna, v níž malou vanu nahradil sprchový kout a ještě zbylo místo na pračku. Centrální chodba, původně tmavý a stísněný prostor, se využitím skla a zrcadel pocitově zvětšila a změnila k nepoznání. V samém srdci dispozice našlo své místo cembalo, které lze od hlavního obytného prostoru v případě potřeby oddělit původními
