Do svého soukromí nás nechal nahlédnout herec Martin Holec a podělil se i o zkušenosti se zařizováním. Pro jeho rodinu to byl proces náročný, ale ve finále příjemný a s hezkým koncem. Nebo možná teprve začátkem?
Kam jste nás pozval na návštěvu?
S manželkou a dvěma dětmi (tříletým Kristiánem a devítiměsíční Žofkou) bydlíme od loňského listopadu v nově postaveném mezonetovém bytovém domě. Je to vlastně taková kostka, v níž bydlí čtyři rodiny. Ke každému bytu ještě náleží malá zahrada.
Jak se zrodila myšlenka na nové bydlení?
Bydlení v malém bytečku v centru Plzně stačilo do té doby, než se nám narodily dvě děti. Pak už tam začalo být těsno a my uvažovali, že bychom se přestěhovali do nějakého většího bytu, ideálně do svého. S hypotékou i s cenou bytu jsme to stihli za pět minut dvanáct. Jen co jsme podepsali smlouvy, ceny se vyšplhaly rychle nahoru. Původně jsme chtěli koupit pozemek a nechat si postavit dům na klíč. To už bylo na spadnutí, ale pak jsme naštěstí včas zjistili, že je u pozemku problém s věcným břemenem, a z koupě jsme ustoupili. V okamžiku, kdy už bylo nové bydlení akutní, jsme se rozhodli pro tento projekt od developera.
Foto: Jiří Hurt
Mohli jste při koupi bytu ještě vstoupit do procesu?
Developer stavěl dům od základu na poli, takže jsme s manželkou mohli mluvit víceméně do všeho. Byly nám nabídnuty nějaké standardy, ale nám se z toho nic nelíbilo. Vybírali jsme tedy všechno sami, od dlaždiček přes podlahy až po kuchyň. Předali nám hrubou stavbu a zbytek už byl na nás.
Měli jste při zařizování k ruce třeba nějakého designéra?
Nikoho jsme k ruce neměli. Myslím si, že manželka je takový náš designér. Já na to nemám moc času.
Foto: Jiří Hurt
Shodnete se s manželkou na vkusu, nebo jste šli při zařizování cestou kompromisů?
Třeba jsme se neshodli na koupelnách. Nedokázali jsme se domluvit na dlaždičkách a ani jeden z nás nechtěl udělat kompromis. Manželka také chtěla svoji oázu s vanou a já chtěl svoji oázu se sprchou. Rozsoudila nás až paní v koupelnovém studiu a navrhla, abychom si udělali každý svou koupelnu. Tak jsme to tak udělali. Jinak byla hnacím motorem zařizování hlavně manželka. Vždycky vytipovala nějaké věci, ukázala mi pár vzorků a pak jsme z nich společně vybírali. Nebýt manželky, tak to tady vypadá strašně, protože já nemám ani zdaleka takový cit pro design.
Zařizování je dlouhý a náročný proces, bavil vás aspoň trochu?
My se spolu s ženou rádi dohadujeme, takže myslím, že nás to ve výsledku bavilo oba. Nakonec se samozřejmě vybralo to, co se líbilo ženě... Kromě té koupelny.
Foto: Jiří Hurt
Teď, když víte, jak bylo zařizování náročné, troufl byste si na kompletní stavbu?
Mám známou, která stavěla svůj dům od základů, a když jsem slyšel, co všechno musela obíhat, zařizovat a kolik času do toho musela investovat, tak jsem si řekl, že kdyby šlo vše podle našeho původního plánu, tak ještě dneska nebydlíme. Já mám čas, jenom když v létě není divadelní sezóna, a to bych toho moc nevyběhal... Takže jsme šťastní, že to šlo přes developera.
Kde to máte doma nejraději?
V obýváku. Mám to blízko do kuchyně a zároveň mám odtud výhled do pole a na celou Plzeň. Tam mě to baví nejvíc. Hlavně: já přijdu domů většinou až večer po představení a to už najdu děti spící a manželku polospící. Takže si sednu do toho obýváku a většinou přemýšlím o tom, co mě čeká další den, a dělám práci do dvou do rána. Potom několikrát vstanu k dětem a pak jdu teprve spát.
Foto: Jiří Hurt
Jak si své nové bydlení užíváte?
Užívám si ho velmi a mám velkou radost, že jsme to dotáhli do konce. Byly chvilky, kdy jsem si říkal, že to nemůžeme dát dohromady.
Jak moc vás změnilo bydlení ve vlastním domě?
Změnilo mě v tom smyslu, že se člověk najednou musí chovat hrozně dospěle, a to já úplně nechci. V uvozovkách se cítím pořád jako dítě a najednou musím začít řešit, kolik stojí elektřina, kolik protopíme, kolik proteče vody a že tady praská zeď...
Foto: Jiří Hurt
Jestli jste manuálně zručný, tak to půjde snadno, ne?
Celý život jsem se zabýval vším možným, jenom ne stavbou a teď najednou koukám, že tady budu muset občas něco opravit. Dokážu přidělat obraz, sestavit stolek z IKEA a to je zatím asi moje maximum. U nás vládne nářadím manželka a má dokonce svou vlastní aku vrtačku. Já jsem teď k narozeninám dostal metr, což je, myslím, dobrá startovní čára.
Co chystáte doma ještě nového?
Momentálně děláme terasu a plánujeme zahradu. Hodně nám s tím pomáhá tchán, který je velmi šikovný. Bez něj bychom to těžko zvládali. Až skončí divadelní sezóna, tak se těším, že budu vozit hlínu. Protože teď je to tak, že přijdu domů a manželka na zahradě třeba kope jámu nebo vozí kolečka s hlínou a říká, že si u toho strašně odpočine.
Foto: Jiří Hurt
Je něco, co byste rád domů ještě pořídil a splnil si tím sen?
Teď jsem se zamiloval do „inteligentní“ pergoly. Jsem totiž blázen do nejrůznějších aplikací a nejraději bych měl celý inteligentní dům. Tato vysněná pergola je napojená na internet, takže ví, jaká je předpověď počasí, a podle toho stahuje či vytahuje žaluzie, v zimě spustí sklo a udělá vám zimní zahradu atd. Když jsem ji viděl u souseda, tak jsem si řekl, že tohle beru jako další výzvu, na kterou můžu šetřit.
Měl byste nějaký bydlicí vzkaz pro čtenáře?
Je fajn, když se lidi rozhodnou pro vlastní bydlení. Ale vzhledem k současné nedostupnosti hypoték a vysokým cenám nemovitostí je to spíše vzkaz příštím generacím.
Foto: Jiří Hurt
