Akční rodina zastává názor, že dům by měl sloužit jim, a ne oni jemu. Dům na konci ulice, ve kterém našli svůj domov, je přesně takový. Rezonují v něm tužby každého z nich. Zařizovala ho totiž žena, která zná dokonale nejen preference celé rodiny, ale navíc i řemeslo interiérového designu.
Jaký je příběh vašeho domu?
Dům jsme společně s projektantem stavěli v roce 2010 v době, kdy byly děti malé. Nachází se uprostřed obce mezi starou zástavbou a zároveň na konci slepé ulice, takže tu máme naprostý klid. Kdybych dnes stavěla znovu, budu myslet mnohem ekonomičtěji, co se provozu týká, ale s manželem jsme několik let žili v Americe, kde je úplně jiné měřítko, což nás ovlivnilo a zároveň inspirovalo. Už tam za velkou louží jsme si do sešitu kreslili, jak náš dům bude jednou vypadat.
Foto: Lukáš Hausenblas
Vypadá skutečně tak, jak jste si ho nakreslili?
Naší představu jsme opravdu zrealizovali a přestěhovali se z paneláku do vysněného domu, kde máme každý dost prostoru. Žije se nám tady krásně a na tom mi při navrhování a zařizování našeho domu záleželo především. Původně jsme plánovali co nejnižší dům, nechtěli jsme jít ani do patra, ale protože pozemek není největší, museli jsme. I proto jsou pokoje dětí možná trochu předimenzované, ale nakonec jsem za to ráda.
Co vás při zařizování ještě ovlivnilo?
Nejspíš dětství strávené na chalupě. Splnila jsem si sen o vysokých stropech a nádherných starých trámech. Jsou více jak sto let staré, koupili jsme je ze starého domu, nechali je vydrásat a zakomponovali do vyvýšeného stropu. Další zajímavostí jsou obkladové pásky z červených cihel, pocházející ze zbourané staré stodoly, kterou jsme koupili na severu Čech. Pro východočeský kraj jsou totiž typické cihly tónované do oranžova a ty se nám nelíbily. Ručním řezáním každé jedné cihly jsme získali dva pásky. Práce na našem domě trvala bezmála rok, ale na výsledek jsme pyšní a můžeme říci, že náš dům je originál.
Foto: Lukáš Hausenblas
Z interiéru je patrné, že máte blízko k výtvarnému umění.
Dědeček byl akademický malíř, babička sochařka, můj táta maloval, také moje maminka má velké cítění, takže jsem vždycky měla k výtvarnému umění blízko. Potřebuji být uměním obklopená, i kdybych měla sedět na plastových jídelních židlích (smích), což jsme vlastně nějaký čas seděli. Interiér domu jsme s manželem vytvářeli postupně a jsem vděčná za to, že se naštěstí v mnohém shodneme. Přestože je tvoření interiérů mé zaměstnání, vlastní bydlení pro mne bylo velkou výzvou. Mám ráda moderní až strohé interiéry, ale mé srdce chtělo do nového domu vnést duši. Do každého interiéru, který zařizuji, se snažím dát něco starého a osobitého, mám ráda interiéry, kde je vidět, že se tam bydlí a žije.
Foto: Lukáš Hausenblas
Prostor kuchyně je atypický. Bylo náročné ji zařídit?
Byla to skutečně výzva. Kuchyně se nachází v atypickém prostoru do písmene U. Nechtěla jsem se vzdát spíže a co největší pracovní plochy, to pro mě bylo zásadní. Pracovní plochu jsem rozšířila ještě o ostrůvek s žulovou deskou, na kterou, i když stála hříšné peníze, nedám dopustit. Je krásná i praktická, nemusím se bát na ni položit horký hrnec. Jen na ní nekrájím, protože si nechci zničit nože (smích).
Koupelna v přízemí domu působí jako wellness oáza. To byl zřejmě záměr?
To opravdu byl záměr. Od začátku jsem věděla, že chci dokonale relaxační koupelnu v tmavém provedení, která pro mě bude místem odpočinku. A protože naše děti mají svoji koupelnu v patře, mám v ní i soukromí. Je to místnost, kterou doslova miluju.
Foto: Lukáš Hausenblas
Pro pracovnu jste zvolila jemný nerušivý styl...
Původně jsem chtěla něco extravagantního třeba ve formě tapety, ale nakonec jsem vytvořila klidovou zónu ozvláštněnou tapetou s mandalami, kde mě při práci nebude nic rozptylovat. Jsem moc ráda za obrovský pracovní stůl na míru. Má asi dva a půl metru, ale běžně tam nevidíte centimetr volného místa, protože je zavalený katalogy a vzorníky, podobně jako lavice. Jsem vděčná, že mám klidný prostor na navrhování interiérů a vyřizování objednávek z mého
e-shopu s bytovými doplňky. V letních měsících ráda pracuji i na terase, kde si to neskutečně užívám.
Foto: Lukáš Hausenblas
designérka Silvie Pařízková
INTUITION
Návrhy a realizace interiérů byly vždy jejím koníčkem, který ji teď živí. Má za sebou Školu interiérového designu a desítky hotových realizací. „Navrhování interiérů je úžasné řemeslo, kdy se člověk nejdříve musí prokousat kostrbatými začátky, ale když se to podaří jako mně, je to úžasné, protože svoji práci miluju. Jednám při ní intuitivně, přemýšlím rychle, jednám rozhodně a většinou se vracím k první variantě, proto možná Intuition interiéry. Seberealizuju se a mohu neskromně říci, že se považuji za šťastného a naplněného člověka.“
Foto: Lukáš Hausenblas
