Pepu Libického jsme navštívili v jeho letním sídle, které vybudoval vlastníma rukama v přímém přenosu v pořadu TV Prima. Miniaturní bydlení s užitnou plochou třiceti metrů vzniklo z bývalého chlívku a králíkárny
K čemu slouží toto letní sídlo?
No, ono ještě neslouží. Na začátku jsme si s manželkou řekli, že si na zahradě uděláme takové letní sídlo, které bude fungovat jako schovávanda k jezírku a k pergole, a když přijde návštěva, aby bylo kde posedět. A když práce finišovaly, usoudili jsme, že z chlívku vzniklo docela pěkné bydlení, které by nám k životu úplně stačilo. Jediné, co tu chybí, jsou úložné prostory, ale protože trendem je minimalismus, tak tohle by mohl být ideální model bydlení pro mladé lidi.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jak jsem pochopila, tak jste si tady dělal všechno sám?
Kromě některých odborných prací jsem dělal všechno sám. Ono to více méně všechno vychází z mého pořadu.
Pořad Libovky Pepy Libického tedy točíte přímo tady?
Ano, točí se přímo tady a všechno se odstartovalo budováním našeho prvního bydlení v patře domu. Je to fajn, protože ráno vstanu a v podstatě doma se můžu pustit do práce. Přijede kameraman, já vyrábím, on točí a tak to jde až do večera. Všechno dělám v reálu a musím to dát na první dobrou. Nemám druhou možnost, divák skutečně vidí realitu, nic není předpřipravené. Hodně mi pomáhá moje fotografická paměť a velká představivost. Plány nemám na papíře, ale v hlavě. V tom je ten adrenalin, který mě baví.
Foto: Lukáš Hausenblas
Takže jste scénáristou, režisérem i hercem?
Na pořadu jsem dělal dost dlouho, než jsem přišel na to, jak by se měl poskládat. Standardně se napíše scénář, přijede štáb s několika lidmi a točí se. Kdybych to dělal takhle, tak nenatočím nic a ještě se na placu pozabíjíme. Já nemám čas se s nikým dohadovat. Kameraman mi musí věřit, natočit mě při práci a já si to potom sám sestříhám. Těžko by to stříhal někdo, kdo mojí manuální práci nerozumí. Já to tedy vymyslím, vyrobím, postavím, akorát to neumím sám natočit.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jaké materiály jste využil?
Snažil jsem se používat materiály, které tu byly, a také v provázanosti na pořad –chci představovat možnosti nových materiálů, jež by mohli diváci využívat pro své kutění. Z těch tradičních je tu použité dřevo a cihla v podobě cihlových pásků. Stěny, které jsem musel zaizolovat zevnitř, jsou obložené lamelami z rigidní podlahy. Takto obložená stěna skvěle vypadá a je praktická na údržbu. Novým materiálem je deska PackWall, vyrobená z recyklovaných lisovaných nápojových kartonů. Tu jsem použil na obklad stěny v ložnici. Kvůli elektrickému podlahovému vytápění je v přízemí položená rigidní vinylová podlaha.
Foto: Lukáš Hausenblas
Nebál jste se pustit do osázené střechy?
Když začaly být moderní takzvané zelené střechy, řekl jsem si, proč divákům neukázat, jak se taková střecha dělá? Tahle střecha má ale velký sklon 26 °, což byl docela oříšek, který jsme s přizvanou firmou nakonec rozlouskli. Musel jsem nejdřív zvednout střechu v prostoru pro spaní a také ji zesílit, aby unesla větší zátěž. K osazení jsme použili rozchodník, což je plevel, který roste sám a ve všech čtyřech ročních obdobích je pěkně barevný. Co se týká závlahy, tu v našem pásmu vůbec řešit nemusím.
Původní chlívek asi nebyl zateplený, jak jste toto vyřešil?
Využil jsem původní zdivo, ale protože cihla patnáctka byla málo, tak jsem na ni dal dvacítku izolaci a ukončil to dřevěným obložením ze sibiřského modřínu.
Obdivuji vaše originální schodiště, i to je vaše dílo?
V hlavě jsem měl, jak by asi mělo schodiště vypadat, a říkal jsem si, že bych ho měl ladit do industriálního designu. Přijel jsem do firmy, která prodává železa, koupil jsem ty nejširší pásy, co nabízeli, uříznul jsem je a navařil k nim patky na schodnice. U druhé firmy jsem koupil schodišťové stupně, upravil je, natřel a přišrouboval.
Foto: Lukáš Hausenblas
A pod lustrem je také podepsaný designér Pepa Libický?
Podobný lustr jsem chtěl koupit, ale žádný tomuto prostoru nevyhovoval. Takže jsem sehnal plastové víčko, udělal do něj háčky, koupil textilní kabely, designové žárovky, skleněná stínidla a už to šlo... Ve finále tahle paráda vyšla na 7 000 Kč, což bych v obchodě nepořídil.
Na co jste zvlášť hrdý?
Na levitující postel s LED podsvícením. S manželkou jsme chodili po obchodech a nic, co by se sem hodilo, jsme si nevybrali. Takže jsem opět zabil dvě mouchy jednou ranou, vyrobil si postel sám, a ještě o výrobě natočil jeden díl Libovek. Když nepočítám svoji práci, tak mě celá postel z masivního dřeva vyšla na 20 000 Kč i s kvalitní matrací a roštem.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jak do designu domku vstupovala paní domu?
Třeba včera říkala, že by chtěla do koupelny ještě nějakou poličku a že se jí líbí poličky, které jsou na zeď přichycené opaskem. Tak jsem vzal svůj pásek, přestřihl ho napůl, uříznul dřívka a polička byla hotová. Takže my se tady tak nějak doplňujeme. Manželka to vymýšlí a já vyrábím.
Váš domeček je hotový, co máte v hlavě dál?
V plánu mám vyrobit ještě menší bydlení, které bude na kolečkách. Takový mobilní Tiny house, který si zapřáhnu za auto a odvezu někam do přírody. Takováto stavba ale musí být co nejlehčí, takže zase v praxi ukážu divákům materiály, které se na výrobu dají použít. Tím lidi chci inspirovat k tomu, aby si sami našli možnosti různého použití rozličných materiálů. Nechci, aby mě jen slepě kopírovali.
... a nějaké dlouhodobější plány?
Jsem vizionář, který vidí hodně dopředu. Teď zrovna hledám cestu, kterou bych oslovil mladé lidi. Na Primě už mám Minutové lekce pro ženy a chtěl bych připravit to samé i pro syna. Tam chci kluky ve věku kolem 10 let zapojit do manuálních činností tak, aby je to bavilo. Mám za to, že za řemeslo by se člověk neměl stydět, je přece skvělé, když umíte něco vytvořit svýma rukama. Baví mě vyslat inspiraci!
Foto: Lukáš Hausenblas
