České sklářství je proslulé daleko za hranicemi střední Evropy. Po období, ve kterém jsme na krásu řemesla tak trochu pozapomněli, dnes ručně dělané sklo zažívá hotové znovuzrození. Kromě proslulých sklářských hutí se ovšem tentokrát hlásí o slovo i menší výrobci, kteří neváhají představit o poznání mladistvější pojetí křehké tradice. Jedním z nich je i značka Klimchi Lukáše Klimčáka.
Klimchi Lukáš Klimčák, www.klimchi.cz
Přestože Klimchi se svou nabídkou boduje primárně v zahraničí, ani čeští zákazníci nezůstávají o zážitek ze skla ochuzeni. V současné době jsou skleněné poklady značky dostupné jak přes e-shop, tak prostřednictvím partnerských prodejců a galerií v Praze. Lukáš Klimčák se ale rozhodl zajít ještě dál a společně se svým týmem připravuje vlastní butikový obchod. Otevření se plánuje na podzim, a to přímo na Václavském náměstí. „Naše prostory se nacházejí v někdejším secesním hotelu Evropa, který aktuálně prochází rekonstrukcí pro hotelový řetězec W. Díky vlastní prodejně zvládneme zákazníkům nabídnout ještě lepší zážitek z nákupu, protože na sklo je prostě vždycky dobré si nejdřív sáhnout,“ doplnil Lukáš Klimčák s úsměvem.
Foto: Klimchi.cz
Jak dnes poznáte kvalitní sklo?
Já osobně jej hodně posuzuji z technického hlediska – zajímá mě, jak je zpracované řemeslně. Koukám na to, jak jsou udělaná dýnka, hrany nebo sámy. Zajímá mě, jestli je dobře vyleštěné, jestli jsou ve skle nějaké nedokonalosti jako například kamínky, velké bubliny nebo vinty, které mění optiku skla do takové míry, že to nelze považovat za záměr designéra. To všechno samozřejmě posuzuji také u naší produkce – usilujeme o to, aby kvalita byla vždy co nejvyšší. Když se pak například jedeme prezentovat někam do ciziny a porovnávám kvalitu konkurenčních výrobků, mám pocit, že právě kvalitou zpracování skla i estetikou skutečně vynikáme.
Foto: Klimchi.cz
Jak může kvalitní sklo poznat běžný člověk v obchodě?
Existují různé druhy skla a podle složení toho materiálu se liší účel, k jakému se dané sklo hodí. My v naší sklárně pracujeme se sodnodraselným sklem, které se typicky používá pro stolní sklo, takže má jen ty nejlepší vlastnosti k tomu, aby sloužilo pro každodenní používání při stolování. Podle mého názoru by se měl zákazník zajímat o to, zda sklo, které ho zaujalo, bylo dělané ručně, nebo strojově. To ručně dělané sklo bude mít dost možná nějaké kazy, ale na druhou stranu tak zákazník může najít něco skutečně unikátního. Strojová výroba dodává prakticky dokonalé výrobky, nicméně pokud člověk chce mít ve své domácnosti něco trochu zajímavého a unikátního a podpořit menší výrobce, vždy by měl primárně vyhledávat ručně dělané sklo. Například právě bublinky ve skle zpravidla predikují, že se skutečně jedná o řemeslnou výrobu.
Foto: Klimchi.cz
V minulosti nebyla nouze o velké solitérní kusy, které měly čestné místo na výstavce. Dnešní interiéry jsou ale úplně jiné. Jaké místo v nich má sklo? Má v dnešních domácnostech vůbec nějakou roli?
Máte pravdu, dnešní byty jsou často o dost menší, lidé se snaží, aby byly v první řadě utilitární a praktické na údržbu. Tím dost často trochu zaniká prostor k tomu, abychom doma měli něco jen tak na výstavu. Na druhou stranu i ty věci denní potřeby nemusejí být obyčejné a prosté. I ty mohou být výjimečné, jak zpracováním, tak příběhem, který se za nimi skrývá. A to se domnívám, že je směr, kterým se vnímání skla v dnešní době posouvá. Lidé pomalu přestávají nakupovat jen podle ceny, ale více koukají na design a mezi všemi těmi možnostmi si vybírají podle toho, jestli k nim daná značka nebo výrobce nějakým způsobem promlouvá, či nikoli. Takže jistě, pokud se někdo vidí ve skandinávském minimalismu, pak třeba IKEA pro něj může být ta nejlepší volba. Pak jsou ale lidé, kteří se svým interiérem chtějí vyjádřit nějak jinak, chtějí si vytvořit inspirativní prostředí a cítit se v něm dobře. Ti mohou klidně hledat i něco zdobnějšího, hraničícího třeba až s výtvarným uměním. Jsem přesvědčený, že to, čím se obklopujeme, by mělo být odrazem naší duše – odrazem toho, kým jsme. Taková věc, na kterou si člověk musel třeba i chvilku počkat, vždycky potěší daleko víc, než ta nejjednodušší a nejlevnější varianta. Z takového kousku budete nakonec i prach utírat s úsměvem.
Je fakt, že v posledních pár letech vnímám, jako by řemeslné sklo zažívalo takovou menší renesanci – že se opět dostává víc a víc zpět do povědomí. Byl to pro vás ten důvod, proč jste se rozhodl založit vlastní značku?
Já tak trochu doufám, že jsme byli jedním z těch elementů, který stál u začátku tohoto procesu. Mám velkou radost, že se ta situace mění a že poptávka po řemesle skutečně roste. Jsem rád, že se společně s ostatními sklárnami můžeme na tomto rozvoji podílet a přicházet s vlastními nápady a designy – zkrátka dělat dobré jméno sklářství u nás i ve světě. Těší mě, že stále přibývají další malá sklářská studia, zajímaví umělci, neotřelí designéři. Je radost být u toho.
Foto: Klimchi.czJak vlastně Klimchi vzniklo? Je za tím rodinná historie?
Vůbec ne. Když jsem v Rakousku studoval byznys, moje máma se vdala a její nový manžel vlastnil sklárnu v Kamenickém Šenově. S tou se v té době soustředil především na výrobu skleněných komponentů pro osvětlení. Právě díky tomu jsem se dostal do kontaktu se sklem a sklářským řemeslem. Ve studiu jsem pak pokračoval v Británii – měl jsem zájem o světelný design, protože jsem svým působením chtěl navázat na teď už rodinný obor. Asi rok jsem naši firmu v Londýně zastupoval, a když jsem tak pozoroval tamní trh, všiml jsem si, že tam úplně chybí barevné sklo, které naše sklárna hravě zvládá. Rozhodl jsem se proto vzít do Anglie pár kousků a ukázat je v některých obchodech. Domů jsem se vracel s první velkou objednávkou a vizí vlastní značky užitného skla. V roce 2019 jsem tak založil Klimchi.
Takže jste začínali na základě poptávky ze zahraničí, nikoli z prostředí českého trhu...
Je to tak. Obchodní aktivity v Česku jsme začali vyvíjet až o dva roky později. Do té doby jsme neměli ani český e-shop. Když už ale všechno stavíme na té lokálnosti, zdálo se to jako dobrý krok. Najali jsme českého kreativního ředitele – Františka Jungvirta – a soustředili se na to, co umíme. V Británii dnes spolupracujeme s obchody, jako je Liberty London, Selfridges, Fortnum & Mason či Brown Thomas. Většina z nich si nás přitom všimla sama a obrátila se na nás s poptávkou, což považuji za ohromný úspěch našeho produktového designu.
Foto: Klimchi.czTo vážně zní jako velká věc. Vsázíte na osvědčené designy, nebo máte ambice zkoušet novinky?
Kousek od každého, samozřejmě máme v portfoliu osvědčené designy, které nás dlouhodobě reprezentují. Tento rok se nám ale také podařilo navázat spolupráci s pražskou UMPRUM – konkrétně s ateliérem skla pod vedením Ronyho Plesla a Kláry Horáčkové. Společně se studenty jsme vyvinuli několik nových kolekcí, které jsme představili na veletrhu v Paříži a začátkem října budou k vidění také na Designbloku. Spolupráci s mladými designéry považuji za ohromný přínos, protože právě díky tomu máme možnost skutečně formovat budoucnost českého sklářství. V souladu s tím se snažíme dost investovat do mladých talentů a také je představovat ve světě. Kdo ví, třeba se nám tak podaří přispět ke vzniku další české sklářské ikony.
Jak vůbec vzniká nový design pro užitné sklo?
V první řadě si myslím, že každá firma, jako je ta naše, by měla mít nějakou svou vizi, misi, estetickou linku – zkrátka nějakou sadu estetických hodnot, které jsou pro ni charakteristické a díky kterým je pro zákazníky jasně rozpoznatelná. Pravdou ale je, že svou roli hraje také byznys a požadavky trhu, takže je v tom třeba najít nějaký rozumný balanc. V Klimchi si dáváme hodně záležet na tom, abychom naslouchali našim zákazníkům – sbíráme jejich zpětné vazby, podněty, požadavky a pravidelně je vyhodnocujeme. Na výsledcích analýzy se snažíme vymýšlet nové designy a produktové řady, které mají potenciál reflektovat naše vizuální směřování. Z toho všeho pak vzniká zadání, které dostane ke zpracování designér. Studenti UMPRUM tak například dostali zadání pro vytvoření nápojové kolekce a kolekce váz, která bude komerčně prodejná, bude využívat dekory typické pro naši sklárnu a také paletu barev, které jsou nám vlastní. Přípustné bylo také jakékoli jiné zušlechtění skla, se kterým bude možné udržet relativně dostupnou prodejní cenu. Zbytek už je na designérovi – i on pracuje v rámci nějaké své typické vizuální identity. Díky souhře všech zmíněných parametrů na konci vznikne skutečně unikátní produkt.
Který produkt z vašeho portfolia je vaše srdcovka?
Vzhledem k tomu, že mou hlavní náplní je postarat se o obchod, tak asi ten, který se nejvíc prodává (smích). Ale ne, mám dost v oblibě ten náš typický džbán, který se v naší sklárně vyrábí už celá desetiletí. My jsme poupravili tvar, aktualizovali nabídku barev a vytvořili ucelenou kolekci produktů v daném designu. Jedná se o kolekci Hobnail, občas se jí přezdívá ananas.
Foto: Klimchi.cz
A zvládnete i vy sám něco vyrobit?
Ne, ne. To je extrémně náročné a trvá velmi dlouho se to naučit. V huti jsem samozřejmě strávil celou řadu dní, protože jsem chtěl výrobu poznat opravdu z první ruky. Párkrát jsem taky vzal do ruky píšťalu a zkoušel něco fouknout. Jsem si ale naprosto jistý, že jsem daleko prospěšnější někde jinde.
