Rozhovor: Michaela Maurerová

Někdy se rozhovory vyřizují po mailu, v lepším případě si s osobnostmi povídáme u kávy. Tentokrát jsme si toho opravdu hodně řekly nad kopicí nových bezmasých kuliček z IKEA a s Míšou probraly bydlení i stravování.

Nedávno jste se přestěhovala do nového bytu, kolikáté vaše stěhování to bylo a jak probíhalo?

Když budu počítat i podnájmy od mého odchodu z domova v osmnácti letech tak asi dvanácté. Ale stěhovat pět lidí a ještě s ročním miminkem, to je velká výzva pro vaše nervy i pro vaši schopnost organizace a vůbec schopnosti všeho druhu. Do toho začínala karanténa, takže jsem si tentokrát sáhla na dno sil a možností. Představit si, že budu bez kuchyně v době, kdy hrozilo, že bude všechno zavřené a já musím nakrmit děti, které zůstaly doma, z toho jsem byla mírně rozechvělá a v rozpacích. Ale všechno dobře dopadlo.

Jaké máte pocity z nového bydlení?

Když máte byt na Vinohradech pro pět lidí, tak je to výhra. I když nejde úplně o bydlení našich snů, protože to nemá rozměry, které bychom pro tolik lidí potřebovali. Tím spíš to ale byla výzva. Byt jsme tedy zařizovali hlavně po té praktické stránce, která je bohužel na úkor mých přání, snů a vizualizací. Ale je to náš byt, který máme rádi a snažíme se ho postupně zútulňovat.

Foto: archiv redakce

Kdo při zařizování drží v ruce taktovku, jste to vy, partner, nebo je to společné dílo?

S mým přítelem se trošku třeme v názorech. On je minimalista a razí názor, že v naprosto jednoduchém designu je síla, takže by měl nejraději takzvaný holobyt, který má pouze dlažbu a tatami. Nemá rád koberce, kytky a zabydlovací předměty všeho druhu. Musela jsem použít ženskou rafinovanost a některé tyto věci tam propašovat hned na začátku a pak argumentovat tím, že když mu to nevadilo hned napoprvé, tak to v bytě může zůstat.

A jaký máte ráda styl?

Já obecně tíhnu ke skandinávskému stylu, protože miluji Skandinávii. Moje nejhezčí dovolené byly za polárním kruhem v Norsku. Mám ráda kombinaci dřeva a kamene, mix moderního a jednoduchého s přírodou dohromady a hodně hygge. Přiznám se, že náš byt je jako z katalogu IKEA a nestydím se za to.

Bojíte se doma o věci, nebo vítáte přirozenou patinu?

Naši domácnost obývají děti, které jsou ničitelská jednotka, tedy si nemohu dovolit pořídit něco za hodně peněz a bát se, aby se to nezničilo. Nábytek, který máme doma, se mi líbí, ale je to věc užitková, a když ho děti poškrábou, popíšou, poničí, tak ho nahradím stejným kusem a nebude mi srdce krvácet a děti nebudou mít měsíc „zaracha“ za to, že se tomu něco stalo. V tom u mě IKEA vždycky vyhrává a v poměru cena/výkon na ni nedám dopustit.

Máte nějaké oblíbené značky nábytku?

Jak už jsem zmínila, za mě je to stoprocentně IKEA. Navíc tam výlet za nábytkem vždycky spojím s obědem a mimo jiné se těším na to, že si dám lososa, pohanku, švédské kuličky. A teď jsem zvědavá na ty nové bezmasé kuličky. Já jsem flexitarián, takže se snažím maso omezovat. A když ho kupuju, tak z kontrolovaných chovů nebo u farmářů. Naše děti ale maso milují, tak se jim snažím bezmasá jídla do jídelníčku nějak propašovat, a tady v IKEA se to úplně nabízí a vždycky mi to projde.

Která místnost je pro vás v bytě stěžejní a proč?

Já jí říkám „obývákokuchyň“, což je ta obytná místnost, kde se jí a kde se nejvíc scházíme. Do ostatních pokojů se chodíme akorát vyspat.

Vlastníte nějaký kus nábytku či nějakou věc, která vás už dlouho provází a které se nechcete vzdát?

Teď momentálně je to sedačka, ta byla u našeho seznámení s mým partnerem a otcem mého nejmladšího dítěte. Je to pro nás taková relikvie. Už je dost zašlá, potřebovala by očalounit, tak ji zatím aspoň vlastnoručně sešívám. Koupili jsme ji od kamaráda, který vyprodával showroom a dal nám ji za slušnou cenu. Také se s námi pořád stěhují polštářky z IKEA v designu látky, která se už nevyrábí. Mám je moc ráda a děsím se toho, aby se na nich neobjevila nějaká neodstranitelná skvrna.

Je vůbec možné udržet v domácnosti s třemi dětmi a mužem nějaký řád a pořádek?

Tuto otázku si kladu dnes a denně. Udržet doma pořádek je moje celoživotní mise a myslím, že neskončí. Abych byla v klidu, razím heslo, že když přijdu domů a všude leží prach, tak si lehnu taky.

Jste schopná si doma něco opravit?

Ano a jsem pyšná na to, že jsem žena, která dokáže vzít do ruky vrtačku i kladivo. Ale nemám potřebu to ukazovat, protože mám šikovného chlapa a tuto schopnost mu nechci brát. Takže umím, a když jsem nucená, tak vytapetuji, vyrobím, vyvrtám a baví mě to. Myslím si, že manuální činnost a schopnost něco udělat si sám je čím dál víc sexy. Proto tu schopnost pěstuji i u svých dětí.

Točila jste pořad Bedekr, našlo se při filmování místo, kde byste dokázala trvale žít?

Já vždycky říkám, že domov je tam, kde jsou moji lidé, takže si dovedu představit žít kdekoli. Při natáčení jsem navštěvovala takové regiony a země, kde bych to určitě dokázala. Křížem krážem jsem procestovala Rakousko, které miluju pro jeho rozmanitost přírody i povahu Rakušanů. Dál miluju Francii, která je velmi osobitá. Francouzský venkov je pojem, který si mě získal. No, a Itálie to je země pro požitkáře se specifickým designem a útulností. Takže si dokážu představit, život i jinde, kde si domov s pomocí blízkých lidí vytvořím.

Foto: archiv redakce

Jste obětí nějakých domácích rituálů?

Určitě. U mě rituály vznikají z potřeby zachovat v domácnosti pořádek a nějaký systém. Pokud sdílíte v pěti lidech necelých 80 metrů, tak jsou rituály potřeba. Jsem tedy obětí snídaňových, uklízecích, odpočinkových a relaxačních rituálů.

Měla byste nějaký „bydlicí“ vzkaz pro čtenáře?

Pro mě je nejdůležitější útulnost a energie, která z prostoru bytu a místa sálá. Musím tam přijít a říct si, ano, tady se cítím dobře. A v tu chvíli je úplně jedno, jestli je tam zelený nebo žlutý koberec či sošky jelenů v říji a tisíce keramických panenek.

***

MICHAELA MAUREROVÁ

Herečka a moderátorka

V současné době pravidelně natáčí na ČT pořady Déčko a Tamtam. Dále namlouvá audioknihy, moderuje nejrůznější akce. Stará se o své tři děti a přítele a jako domácího koníčka má šití.