Práci v korporátu vyměnila za interiérový design, který se pro ni stal nejen novou podnikatelskou cestou, ale hlavně velkou láskou. Seznamte se s Andreou Hylmarovou. Milovnicí purismu, designérkou pořadu Jak se staví sen a ženou, která říká „ne“ chaosu. Společně jsme si povídaly o její práci, o tom, co ji inspiruje nebo o pocitu čistého svědomí.
Andreo, na svých webových stránkách máte napsáno: Chci inspirovat lidi okolo sebe, aby se nebáli plnit si svoje sny. Co je vaší inspirací? A o čem zrovna sníte?
Jsem typ člověka, který hodně vnímá vizuálně, takže inspiraci nacházím skoro všude okolo sebe. Zajímavé kombinace textur, materiálů, barev jsou všude okolo nás. V životě mě pak inspirují hlavně lidi; v poslední době jsou to často i moji klienti. Sním o tom, že všichni zase najdeme vnitřní svobodu a volnost, kterou myslím vlivem pandemie docela ztrácíme.
Práci v korporátu jste před lety vyměnila za interiérový design. Byl to také váš sen? Pustit se na volnou nohu a udělat takovou změnu v kariéře? Neměla jste strach z neznáma?
Mým snem bylo podnikat. Interiérový design mi jednoho dne přišel do cesty a byla to pak láska na první pohled. Strach tam určitě byl, ale moje zásadní životní rozhodnutí vždycky řídila intuice a ta vysílala naprosto jasný signál.
Vámi navržené interiéry jsou velmi jednoduché. Jste minimalistka i v běžném životě?
Čím jsem starší, tím víc k minimalismu tíhnu. Potřebuji okolo sebe pořádek a nerada hromadím zbytečnosti. A i když mám ráda okolo sebe “svoje” věci, neupínám se k nim tolik jako dřív. Když potřebuji jet do centra, vezmu si radši GreenGo než svoje auto. Neřeším parkování, můžu ho nechat skoro kdekoli. Je to takový zvláštní druh svobody.
Zmiňujete sdílená elektroauta GreenGo. Proč jste si oblíbila tuto službu? Snažíte se o „zelený“ styl života? Případně jak?
Ten ekologický motiv nebyl asi primární, ale vnímám ho už taky. Samotný pocit z jízdy elektroautem je takový čistý, klidný, tichý. Je tam ta lehkost bytí a k tomu čisté svědomí, že moje pohodlí nepůsobí zásadnější škody v okolí. Ke své práci auto prostě potřebuji skoro každý den.
Co jsou vaše každodenní must-have, které vás „nakopnou“ k pracovním a kreativním výkonům?
Určitě fyzická aktivita. Hodně ráda běhám, nejlépe časně ráno, když je město ještě prázdné. Nakopávají mě taky chvilky s dětmi před spaním. Momenty, kdy vám v pološeru šeptají svoje tajemství, pocity a přání. A jinak jsem velký milovník dobré kávy!
Věřím tomu, že je vaše práce i vaším koníčkem. Prozradíte nám, na čem aktuálně pracujete?
Momentálně dokončuji zařizování rodinného domu na Břevnově a finišujeme s kompletní rekonstrukcí krásného bytu na Vinohradech. Dalších projektů je mnoho, ale tyhle dva jsou hodně speciální.
Spolupracovala jste na oblíbeném pořadu Jak se staví sen. Jaké to pro vás bylo? Měnit byty k nepoznání. A nakolik se tato práce liší od té vaší?
Je to specifický druh adrenalinu, ale taky velká škola. Pokoušíte svoje limity, potkáváte neuvěřitelné lidi. Mnohé z jejich příběhů se nás docela dotknou. Práce na pořadu je jiná primárně v tom, že máme při navrhování skoro volnou ruku. Není tam interakce s klientem. To nám umožňuje přijít rychle s výsledkem, ale vždycky je tam velký risk, že se netrefíte.
Musíte podobně jako např. módní stylista naladit s klientem na stejnou notu? Případně, co je pro vás alfou a omegou dobře fungujícího pracovního vztahu? A naopak, přes co u vás „nejede vlak“?
Naladit se na stejnou notu je pro úspěch v téhle branži alfou a omegou. Zařizování bytu nebo domu je obvykle záležitostí mnoha měsíců a často i let. Zacházím při práci do detailů každodenního života klientů, takže si musíme lidsky rozumět. Párkrát se mi už stalo, že to neklapalo a pak je nejlepší spolupráci prostě včas ukončit.
Pandemie koronaviru se dotýká mnoha podnikatelů. Ovlivnila i vaší práci? Začala jste např. realizovat některé projekty výhradně virtuálně?
V oblasti zařizování interiérů došlo k zásadnímu poklesu projektů v komerční sféře. Privátní interiéry myslím dotčeny příliš nebyly; naopak lidé mnohdy investují do zvelebování svých domovů víc. Když nemohou cestovat, chtějí si to konečně udělat hezké aspoň doma. Při realizacích se potýkáme s delšími dodacími lhůtami, zvyšuje se chybovost v dodávkách zboží a materiálu a začínají taky chybět zahraniční řemeslníci a dělníci, což souvisí s restrikcemi v oblasti volného pohybu osob. Virtuálně lze vést občas schůzky s klienty, ale při realizaci prostě je potřeba být na place.
Nakolik interiérový design podléhá trendům? Co považujete za klíčové v tom, když si někdo zařizuje bydlení?
I v interiérech jsou trendy, i když se nestřídají tak rychle jako třeba v módě. Je na každém, nakolik jim podlehne. Je to i otázka toho, na jak dlouho a za jakým účelem interiér zařizujete. Pro mě je klíčové myslet na funkční dispozici a dát interiéru nějakou myšlenku, ucelený koncept, kterého se pak opravdu držíte.
Existuje něco v interiérovém designu, co je pro vás nepřijatelné nebo čemu říkáte „ne“?
No nejsem fanoušek meruňkových či fialových zdí, vanilkových kuchyní a podobných “klasik“. Nemám ráda chaos, příliš mnoho věcí, nepořádek a přeplácanost.
A co je pro vás jednoznačné „ano“?
Jednoduchost. V té je největší síla-
***
Andrea Hylmarová
Vystudovala VŠE a pracovala dlouhá léta na managerských pozicích ve velkých korporacích. Interiérovému designu propadla v roce 2007 během studia v DesignŠkole Praha. Vlastní studio otevřela v roce 2012.
Andrea má ráda jednoduchost, designovou čistotu a nadčasový design. Inspirují ji industriální i lehce okázalé prvky. Při své práci preferuje rovnováhu, otevřenost a disciplínu.