Můj byt nebyl nic extra, ale sloužil dobře. Pak ovšem přišel řetězec událostí, které mě donutily stávající interiér proměnit. A začalo to úplně nevinně, rozbitou myčkou. Zatoužila jsem po vestavné, kterou ale nebylo kam vestavět, takže to logicky chtělo novou kuchyň. Tak jsem jen pokrčila rameny: ach jo, tak jo.
Neblahá událost s myčkou přišla těsně s covidem, obdobím, které změnilo životní rytmus mnohých z nás. A leckdy taky pohled na bydlení. Najednou byl domov útočiště a musel mít odpověď na všechny potřeby svých obyvatel, být příjemný pro oči, tělo i duši. Rozbitá myčka ve staré kuchyni to možná odstartovala, ale nový přístup zpečetil. Když k vybranému povrchu kuchyně neladila podlaha, tak jsem ji taky vyměnila. A už to jelo.
Foto: Lukáš Hausenblas
Podruhé lépe
Při první rekonstrukci jsem pár věcí nedomyslela, přehlédla a udělala pár chyb, které druhá rekonstrukce umožnila napravit. Jednou z věcí, jejíž re-
fresh bytu výrazně prospěl, byly stropy. Sádrokartonové podhledy byt nejen tepelně izolovaly, ale zakryly nerovnosti sto let starého domu a divili byste se, jak interiér prokoukl. Dalším problémem byla podlaha, kde chlad zmírnila krytina s dekorem světlého betonu s textilní izolační vrstvou.
Foto: Lukáš Hausenblas
Kouzlo ukládání
Nedotažené bylo původní řešení úložných prostor. Velmi mi chyběla šatna. Šatní skříně jsou fajn, ale v malém bytě působí hřmotně, pokud nejsou vestavné a téměř neviditelné. Šatna splní jejich funkci mnohem lépe. Samotnou mě překvapilo, že na téměř identickém prostoru mohu nyní uložit dvojnásobek věcí. Druhým podobně nedoceněným prostorem je spíž. Ukrojila mi sice kousek původní kuchyně, šlo ovšem o problematický výklenek, který nyní dokonale využívá doslova každý centimetr. A v obou případech platí, že za šoupacími dveřmi krásně zmizí nepořádek a chaos.
Foto: Lukáš Hausenblas
Loučení s vanou
Velkou proměnou prošla i koupelna. S těžkým srdcem jsem se rozhodla odstranit vanu a nahradila ji prostorným bezbariérovým sprchovým koutem. Jakub, který se o rekonstrukci staral, mi do něj vyrobil lavici z masivního dubu, která slouží na sezení i na odkládání. Ze stejného dřeva vytvořil i desku pod umyvadlo nebo jídelní stůl a lavici v obývacím pokoji.
Foto: Lukáš Hausenblas
Ve dvou se to lépe táhne
Nutno přiznat, že nemít spolehlivého parťáka, do tak velké proměny bych se nejspíš nepustila. Jakub je můj hodinový manžel. Šikula, který na zavolání přispěchá a opraví, přivrtá, sestaví, zapojí, vyrobí. Byl zrovna u toho, když jsem zkoumala nabídku kuchyně od Oresi, a hned se nabídl, že pomůže s montáží a výrobou spíže. Postaral se úplně o všechno od likvidace staré kuchyně až po nové zásuvky, a pokud si na něco netroufal, tak někoho sehnal. To mi usnadnilo rozhodování, zda se u kuchyně nezastavit, ale vzít postupně celý byt.
Foto: Lukáš Hausenblas
