Tři rodiny se daly dohromady, našly si dům z 30. let minulého století a chtěly ho předělat na moderní bydlení. S tím oslovily studio No Architects, které má s projekty typu baugruppe bohaté zkušenosti. Jaký je princip baugruppe a jak rekonstrukce v tomto případě probíhala, nám prozradil autor projektu architekt Jakub Filip Novák.
Co si máme představit pod pojmem baugruppe?
Slovo pochází z německého bauen – stavět a gruppe – skupina. Stručně řečeno je to takový noblesní termín pro družstevní výstavbu. Vychází z německého vzoru, kde tento způsob výstavby podporuje stát či aspoň obec. U nás to zatím nefunguje, klienti si vše hradí sami.
Foto: archiv studia
Jak to bylo v případě tohoto projektu?
Jedna rodina si našla tento dům, který už byl kdysi opravovaný, ale díky necitlivým přístavbám a úpravám byl znetvořen. Přizvala si další dvě rodiny a šli do toho jako malá jednotka, která je schopná operativně fungovat. V tomto případě je to takové konvenční spolubydlení tří rodin, kdy se benefity sdílení odehrávají v oblasti energií, rozvodů, nákladů na projekci, na stavbu, na zahradu, ve společné klubovně, prádelně atd. Ve sníženém přízemí je dokonce vybudovaná garsonka pro návštěvy. Oproti zahraničním příkladům jsme tentokrát nestavěli novostavbu, nýbrž přestavovali městskou vilu.
Foto: archiv studia
Jak zařídit, aby bylo vše spravedlivě rozděleno?
Nikdy to bydlení není spravedlivé a začíná to už tím rozdělením, kde bude kdo bydlet. Tady se to naštěstí rozdělilo přirozeně. Ti klienti, kteří aktuálně bydleli ve vyšším patře, se těšili, že by mohli bydlet v přízemí. A ti, co bydleli nízko, zase chtěli bydlet pod střechou. My v takovýchto projektech fungujeme jako průvodci po prioritách.
Foto: archiv studia
Nerozhodujeme, ale vedeme diskusi, vysvětlujeme, komentujeme, nabízíme řešení a klienti na to nějakým způsobem reagují, vybírají si a rozhodují se. Zároveň jsme ale byli těmi, kdo stanovil pevné hranice, co komu patří. Také je důležité předem určit, jak se budou kompenzovat nevýhody. Třeba když jsme přidělali v patře terasu, tak jsme díky ní přistínili bytu o patro níž. Ale zároveň jsme těmi terasami kompenzovali to, že ti dole (kterým se přistínilo) můžou vyjít na tu terasu a následně na pozemek kdykoliv. Z naší perspektivy bylo zásadní využít synergii společné investice, ale z dlouhodobé perspektivy současně předejít kolizím v budoucím soužití obyvatel domu.
Foto: archiv studia
Interiéry jsou každý jiný, ale celkově spolu ladí, jak jste toho dosáhli?
Interiéry se dělaly zcela individuálně. U každé rodiny jsme byli doma, podívat se, jak fungují v běžném životě. Měli jsme také dva typy schůzek – společná sezení a pak individuální s každou rodinou zvlášť. Ve finále šlo o jeden společný projekt stavby a o tři projekty interiérů. Tím to dostalo individuální ráz, ale zároveň ten dům nepřestal charakterově fungovat jako celek. Ve vile jsou nějaké společné spojovací prvky, jako třeba schodiště, tak to nemohlo být tak, že za každými dveřmi se odehrává něco absolutně jiného. Vždycky je tam nějaký feeling toho místa.
Foto: archiv studia
V interiérech je velmi originální nábytek, je to všechno dělané na míru?
Nábytek je autorské dílo našeho studia dělané na zakázku. Byla by škoda tu obrovskou investici do stavby zazdít nábytkem z běžných řetězců, který díky svým standardním rozměrům nepadne přesně na míru. Bylo by to neefektivní rozložení investice i prostoru. Zvlášť když jde o atypické situace. Chtěli jsme také, aby se lidi z nábytku mohli dlouho těšit a aby to bylo udržitelné i ekologicky. Když věci dobře fungují a líbí se vám, tak je nemáte potřebu měnit.
Foto: archiv studia
Pojďme k domu samotnému
Dům jsme pojali celkově tak, jak byl zamýšlen – jako první mezi sobě rovnými – vévodící řadě domů v bloku. Proto jsme štít rozsvítili do symetrie novými okenními otvory a vrátili mu tektonickou poezii, o kterou dřívějším zateplením přišel.
Foto: archiv studia
V každém podlaží vznikl pro jednotlivé rodiny jeden zcela individuální byt i za cenu vícera stoupaček či statických zásahů. Byl podkopán a prohlouben sklep, aby tam mohly vzniknout společné prostory prádelny, sklepů a technického zázemí, které doplňuje společná klubovna. Soužití vertikálně propojuje trojice teras nad sebou. S domem souvisí i zahrada, jejíž pojetí doplňuje celkovou koncepci tohoto městského bydlení. Zbourala se garáž a místo ní vyrostly tři samostatné kolárny s malým společným skladem zahradního náčiní. Dvoubarevné oplocení zahrady se zvýšilo o jednu cihlu, čímž získala více soukromí.
Autoři No Architects
Studio No Architects je vystavěno na spolupráci architekta MgA. Jakuba Filipa Nováka, vizuální umělkyně Mgr. MgA. Daniely Baráčkové a kolektivu interních i externích spolupracovníků schopných pokrýt celou škálu specializovaných profesí, které vydařená architektura vyžaduje. Zajímají je citlivá řešení dotažená do detailu, jež odrážejí jedinečný příběh každého záměru
Bydlení ve vlastním historickém, ale individuálně zrekonstruovaném domě se zahradou, pár kroků od metra je snem, který se splnil třem rodinám. Spojily své síly i finance a společně s architekty ze studia No Architects došly k vytouženému cíli, jenž se už od začátku jevil jako zajímavý experiment.
a každého klienta.
