Několik let jsem se těšila na to, až pojedeme k Ivanovi na Moravu fotit. Pořád to totiž podle něho nebylo dokonalé. Dočkala jsem se a trpělivost se vyplatila. Další rozměr již hotovému interiéru totiž dala i jeho žena Dita.
Stavět jsme s mým bratrancem Ivanem začali zhruba ve stejnou dobu. Zatímco on už má hotovo včetně váziček a obrázků, nám ještě stále chybí parapety, okapy, dlaždice na terasu, fasáda atd. A zatímco my jsme stavěli na zelené louce, Ivan budoval na starých základech. Původně měl v plánu jen drobnou rekonstrukci starého rodinného domu, ale nějak se to zvrtlo a místo stavění se nejdříve bouralo. Ono se ne nadarmo říká, že jak se jednou kopne… I tady se ukázalo, že technický stav střechy i zdí je tak špatný, že bude nutné stavbu strhnout.
Nakonec ze všeho zbyla jen čelní stěna, tedy nešlo ani tak o rekonstrukci jako spíše o kompletní novostavbu, která si vyžádala i nový projekt. Ten si Ivan nechat zhotovit od projektantky, jíž se některé jeho amatérské stavební nápady moc nezamlouvaly, ale nakonec dospěli k uspokojujícímu kompromisu, který se jevil pěkný a stavebně v pořádku. Dřívější dům byl venkovskou klasikou s menšími oddělenými místnostmi, což už je dneska nevyhovující. Požadavek byl na prostor a světlo, čehož se dosáhlo otevřením dispozice z kuchyně do obýváku.
Oproti původním základům se o 30 cm posouvaly i stěny ve dvoře. V dřívější přístavbě, kde kdysi bývaly kůlny a chlívky, se nově našly prostory pro pracovnu, koupelnu s toaletou a zvenku přístupný „pokojík“ pro psa Barnyho. Hlavní část přízemí tvoří obývací pokoj otevřený do kuchyně s jídelnou, komorou a předsíní.
Stavitel amatér
Majitel nevystudoval žádnou odbornou stavební ani designérskou školu, což pro něj ve skutečnosti není vůbec žádným omezením. Díky radám odborníků, nadšení pro věc a talentu mu to všechno vychází. Dům v podstatě postavil sám po večerech a o víkendech, což mu zabralo asi 3 roky. Možná by to šlo i rychleji, kdyby si nevyráběl některý nábytek sám či nezachraňoval poklady z půdy od babičky a nevysvobozoval vyhozené kousky ze sběrného dvora. Tak třeba vznikl konferenční stolek z dřevěné cívky na elektrické kabely či skříňka do pracovny.
Obojí několikrát mořil, brousil a lakoval, až vznikla požadovaná omšelá patina. Křeslo z půdy dostalo zbrusu nový lak a čalounění, nový nábytek do ložnice a koupelny či dřevěná lampička do pracovny vznikly v Ivanově „dílně“. Venkovní terasu zabydlel nábytkem z palet a stolem pocházejícím z nedalekého slavkovského zámku. Výčet nových či zrestaurovaných kousků tímto zdaleka nekončí, protože Ivanova vášeň pro tvoření je neutuchající.
Ani jeho styl práce metodou pokus/omyl ho neodradí. Inspiraci čerpá z časopisů, internetu, ale také z televize, kde pravidelně přepíná na seriály jako Hitch: Lék pro moderního muže či Vraždy v Midsomeru. S manželkou Ditou jim prý uniká děj, protože je víc zajímají tamější domy a jejich interiéry. Sám o sobě říká, že musel být v prvním životě Angličan.
