Dům, kde se dříve čepovalo

Jarní focení nám lehce zkomplikoval sníh, i přesto jsme vyrazili a stálo to za to. Dům v Sudetech býval svého času vyhlášeným hostincem s příjemným posezením na terase na slunečné stráni.

Stavení pochází z přelomu 18. a 19. století a díky poslední důkladné, leč citlivé rekonstrukci se stalo útulným domovem pro pětičlennou rodinu. Když se partneři poohlíželi po novém bydlení, pátrali v lokalitě, která jim byla blízká. Brzy se poštěstilo a v jizerském podhůří našli na inzerát svůj vysněný dům. Do ideálního bydlení měl sice ještě hodně daleko, ale protože je chytil za srdce, šli do toho i s tou vizí, že je čeká náročná rekonstrukce.

První rekonstrukce v roce 2007 netrvala dlouho a vedla k zprovoznění půdy, kde našli noví nájemníci prozatímní, ale velmi pěkné útočiště. Na půdě odstranili většinu příček a udělali z ní velkorysý vzdušný prostor s kuchyní, koupelnou a několika pokoji.

Přízemí a sklepy přišly na řadu až v roce 2016 a práce na nich trvaly zhruba rok. K tomu všemu byl samozřejmě potřeba projekt, který pro majitele vytvořil architekt, na interiérech s majiteli spolupracovala designérka Klára Řeháková ze studia Inoko.

Vrátit zašlou slávu

Jak už jsme zmiňovali, dům býval v dobách své největší slávy vyhlášenou hospodou se zahradním posezením, takže nabízel velkorysé prostory jako sál s výčepem, zázemí pro bydlení, ale i úložné prostory pro sudy s pivem a potraviny v podobě několika krásných kamenných sklepů. V době předrevoluční byla hospoda předělána na obytné stavení.

Díky necitlivé rekonstrukci se z větší části vytratilo původní kouzlo domu, které se mu jeho nejnovější nájemníci pokusili opět navrátit. Společně se shodli na tom, že by rádi do domu dostali více vzdušnosti, prostor otevřeli, prosvětlili ho a zajistili si úžasné výhledy, které nabízí okolí.

Důležitým požadavkem byl i výstup z obytné místnosti na zahradu s terasou. Partner si přál hodně prosklených ploch a partnerka toužila mít posedové parapety a využívat především místní přírodní materiály. Architekt se tedy postaral o razantní změnu dispozice, designérka řešila využití místností a společně s paní domu zachraňovala i poklady, které se v domě našly, a hledala pro ně nové využití.

Nová velkorysá dispozice

To všechno si vyžádalo velké dispoziční změny. Zrušily se příčky, zlikvidovaly kovové zárubně s panelákovými dveřmi a znovu obnovily zazděné výklenky. V přízemí, kde býval sál s výčepem, vznikl hlavní obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obývákem s přímým vstupem na terasu a zahradu.

Kuchyň je vyrobená na zakázku, má dvířka z kartáčované smrkové bělené lazurované biodesky. Jedním ze zachovaných pokladů je repasované okno, které teď slouží jako dvířka kuchyňské skříňky. Motiv kytiček ze skla nechala designérka vyřezat i do dvířek.

Práci si dala i s radiátory, které nyní nevyčnívají do prostoru, ale pěkně lícují se zdí, protože jsou zasazené do vyfrézovaných nik pod parapety. Zdi v kuchyni zdobí betonová stěrka. Aby byl zachován původní ráz, majitelé investovali také do replik špaletových oken. Prostor pro relax nabízí pětičlenné rodině na míru „šitá“ sedačka u krbu. Posledním dokončeným „koutkem“ je knihovna s čítárnou, která díky prosklené stěně poskytuje úchvatný pohled do údolí a pohodlné sezení na parapetu a pohovce.

V přízemí je dále ještě ložnice, koupelna a toaleta. Designérka nezapomněla ani na šikovně vymyšlenou technickou místnost hned za kuchyní. Půda se proměnila na opravdové dětské království pro tři malé děti.

Najdete tam tři veselé pokojíky, lezeckou stěnu, raketu, lanovou prolézačku, loutkové divadlo, domeček pro osmáky a spoustu dalších pomůcek pro dětské vyžití.

***

Fotografie před rekonstrukcí najdete ve fotogalerii.

*

Designérka

Klára Řeháková

www.inoko.cz

Interiéry navrhuji s respektem k těm, kteří v nich žijí, s ohledem k místu, kde žijí, a dle možností, které mají. Ale vždy s láskou a fantazií. V každém prostoru je příběh. Já se ho snažím najít, vyzdvihnout správná místa a uvést do reality. Cesta od příběhu k návrhu a od návrhu k realitě je různě dlouhá a náročná. Proto se na ní vydávám po oboustranně nezávazné schůzce, kde můžeme poznat jeden druhého