Někdy i zdánlivá drobnost může rozhodnout o tom, jakým směrem se bude ubírat design interiéru. Základním „stavebním“ kamenem bytu Alice a Pepy byl modrý koberec.
Právě v době, kdy hlavní iniciátorka stěhování Alice začala hledat něco většího, zjistila, že asi 200 metrů od jejich bydliště bude developer stavět nové bytové domy. Neváhala a domluvila si s developerem schůzku. Rozhodla se poměrně rychle, protože prý už z půdorysu bytu věděla, že je to láska na první pohled.
Foto: Robert Žákovič
Vybraný byt vyhovoval velikostí 85 m2, dispozicí 3 + kk a osmimetrovým balkonem s jižní orientací. S manželem se tedy rozhodli, že byt koupí, i když byl teprve ve fázi výkresů. Vzápětí nastala doba plánování, jak byt zařídit. A protože Alice tíhne k bytovému designu, velmi se na to těšila a bylo pro ni důležité zařídit si nový domov tak, aby už byl pro rodinu a na stálo. Řekla si, že nebude spěchat, klidně ještě něco našetří, aby mohla koupit to, po čem opravdu touží a aby to bylo všechno vymazlené, nadčasové a do detailu promyšlené.
Foto: Robert Žákovič
Vybavení mělo být kvalitní, aby dlouho vydrželo a časem k němu manželé získali i hezké vzpomínky. Také z toho důvodu si Alice přála přestěhovat z původního bytu třeba konferenční stolek Brusel, který je po babičce z Moravy, kde trávila dětství.
Dvě zásadní skutečnosti
Ze začátku si Alice myslela, že zařizování zvládne sama, ale protože už to brala vážně a dostávala se do reality, kolik co stojí, začala se bát, že za něco vyhodí hodně peněz a výsledek nebude stoprocentní. K myšlence, vzít si bytového designéra ji nakonec přivedly dvě zásadní skutečnosti. Jednak ji v časopise zaujal návrh interiéru od Andrey Jaškové, který byl jednoduchý, čistý, se spoustou šikovných drobností, které ulehčují život.
Foto: Robert Žákovič
Druhým impulzem, který rozhodl, bylo špatné jednání v kuchyňském studiu, kam se vypravila s nakresleným návrhem. Bylo tedy rozhodnuto a Alice oslovila designérku Andreu. Záchytnými body byl pro designérku modrý koberec, který už měla Alice koupený, dále jídelní sestava od Tonu a stolek Brusel od babičky. Měla i další představy, které ale designérka usměrňovala. K výsledku společně všichni dospěli poté, co si spolu hodně a dlouze povídali o tom, jak Alice s Pepou žijí, na co jsou zvyklí, co nemají rádi… Bylo pro ně důležité i to, že předali designérce klíče od bytu a ona už si všechno od návrhu až po realizaci zařizovala sama. Manželé pak už přišli k hotovému.
Slovo architektky
Klienti mou práci znali z časopisu, takže jsem od nich dostala volnou ruku s tím, že byly dané objemy skříní s maximem úložných prostor. Protože byt byl celkem malý, tak jsem místa k ukládání směrovala do vestavných skříní, které jsme umisťovala tak, aby byl zachován dobrý poměr místností – ne úzké a dlouhé prostory, ale naopak. Skříně jsem tedy rozmístila na dlouhé zdi, a tím vznikl proporčně celkem útulný prostor. Niky ve vestavných skříních v obýváku jsou kvůli kleci pro papouška a také proto, aby trochu narušily jinak uzavřený prostor skříní. Odvádějí také pozornost od televize, která je na boční stěně a nepůsobí tak jako dominanta.
Foto: Robert Žákovič
Niky pak navazují i v ložnici a v menším měřítku i v kuchyni. Do kuchyně se podařilo dostat malé pracovní místo na notebook, poznámky, kuchařky… Hned na začátku jsme se shodli na stylu, barvách a doplňcích. Do interiéru jsem zakomponovala i to, co už majitelé měli, tedy stolek Brusel, koberec v petrolejově modré barvě, která je majitelčinou oblíbenou. Pro vyvážení jsem ji doplnila sytě žlutou. V základu je bílá, pro maximum svěžesti, zkombinovaná s dubem, který svou kresbou zpříjemňuje atmosféru.
Foto: Robert Žákovič
ARCHITEKTKA
Andrea Jašková
Architekturu jsem vystudovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Poté jsem pracovala v několika architektonických ateliérech a od roku 2011 jsem začala pracovat na vlastních projektech. Zajímá mě téměř vše, architektura, design a umění, fotografie, hudba, cestování, jóga, životní styly i příběhy lidí, pro které navrhuji, www.andreajaskova.cz
