Jsem taková vetešnice

Klára má ráda domy s duší. Podle toho vypadá i dům, ve kterém hospodaří, tvoří a žije spolu se svou rodinou. Žádná práce jí není cizí a klidně se nazve i vetešnicí.

Všichni v redakci jsme postiženi stejnou profesionální deformací. Projevuje se tak, že na návštěvách si nedokážeme v klidu popovídat u kávy, protože naše oči neustále těkají po interiéru a zjišťují, jak by se asi vyjímal na našich stránkách. Pak sbíráme odvahu k obvyklému dotazu, zda bychom si „to“ mohli přijít nafotit. Návštěvu si začneme užívat teprve v okamžiku, kdy majitelé neodolají našim psím očím a kývnou. Stejné to bylo i na návštěvě u Kláry a Michala.

Tam nasadila všechny své „zbraně“ kolegyně Markéta a vyšlo to! Na návštěvu za účelem focení jsem pak vyrazila já s Lukášem. Oba to dost prožíváme, na svých misích se s majiteli většinou skamarádíme a mnohdy se nám ani nechce opustit jejich příbytky, protože se tam cítíme jako doma. A když na nás ještě čekají speciality vytvořené samotnou paní domu, idyla je dokonalá.

Kromě Kláry, Michala a jejich dvou synů bydlí v domě ještě Michalův otec, veselou společnost dělá rodině pes Ťulda a kočka Baruška. Dům si postavili Michalovi rodiče před 40 lety a od té doby už postupně prošel mnoha proměnami. Současní majitelé ho podle financí a energie pomalu přizpůsobují obrazu svému – prošli si obdobím koberců, plovoucích podlah, dlažby, bouráním příček, likvidací podhledů a všudypřítomného palubkového obložení až se dopracovali k prosvětlenému a vzdušnému interiéru, který nabízí pohodlí a soukromí i takto velké rodině. Posledním větším stavebním zásahem byla rekonstrukce dětského pokojíku, který se proměnil v prostorný mezonet.

Vymýšlím a zachraňuji

Paní Klára je mimo jiné i oděvní výtvarnice, věnuje se stylingu a jejím snem je bytový design, což je v domě vidět na každém detailu. Dokázala si poradit s návrhem centrálního prostoru, z jehož několika malých tmavých místností vytvořila světlý otevřený prostor, kde je nyní kuchyň s jídelnou a obývák. Vymyslela, ručně nakreslila a nechala vyrobit i kuchyň, která už vyžadovala hodně přemýšlení a prostorového vidění. Neviděla ji vůbec v reálu, a panice propadla až v okamžiku, kdy truhlář přivezl krabice s kuchyní a zaplnil jimi celou místnost i s obývákem.

Háček byl také v tom, že jednotlivé moduly byly vymyšlené tak, aby prostorově ladily se sádrokartonovým podhledem s osvětlením. Ale všechno dobře dopadlo a Klářino kuchyňské puzzle vyšlo na jedničku. Klára ráda a hodně vaří, takže prostorná kuchyň byla nutností a velký jídelní stůl splněným snem. Sestavu doplňuje blok s dřezem a barovým posezením. Při vaření má paní domu kontakt se svým „klučičím družstvem“, které velmi často „mastí“ karty u konferenčního stolku nebo aktivně odpočívá na rozlehlé sedačce.

Klára miluje staré věci s duší a ráda je posílá znovu do života. Všichni prý vědí, jaká je vetešnice a tak k ní leckdy doputují skvostné kousky. Zmíněný konferenční stolek chtěli vyhodit sousedi, tak ho zachránila, přetřela a teď slouží dál. Starou hoblici získala od kamarádky. Po zrestaurování funguje jako manželův stůl. Komoda v ložnici už měla také své odslouženo a Klára ji získala od známého za designérskou protislužbu atd.