Tak jako někteří partneři mají „svoji“ písničku, tak Kamila s Tomášem mají „svoje“ místo, kterým je Český ráj. A teď tam mají i krásnou roubenku, jež je jejich dalším splněným životním snem a hezkým znamením, která Kamilu
po celý život provázejí.
Byla to hurá akce, ale se spoustou hezkých znamení
Kde se zrodil nápad na roubenou chalupu?
Už nějaký rok máme hotové naše vysněné bydlení v zrekonstruovaném podkroví, tak jsme si s Tomem říkali, že vlastně teď před sebou nemáme žádný sen, který bychom si chtěli splnit, což jsme vždycky mívali. Shodou okolností jsme byli několikrát o víkendu v Rytířově Lhotě v krásném roubeném stavení, a když jsme odjížděli, tak jsme se zasnili a řekli si, že jestli budeme někdy řešit ještě něco, tak roubenku v Českém Ráji. A tehdy se asi začal rodit další sen.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jaká byla cesta od snu k cíli?
Protože to nebyla žádná nutnost, tak to bylo takové to hezké těšení, že třeba někdy... Navíc jsme neměli na chalupu ani finance, tak jsme přemýšleli, jestli si ji nepořídit třeba společně s nějakými kamarády. S nápadem na chalupu jsem se svěřila i taťkovi, který hraje v příběhu hlavní roli. Taťka je totiž milovník přírody a hor, zkrátka přesně typ chlapa do roubenky. Koneckonců, celé moje dětství jsme jezdívali za mojí tetou do Lázní Bělohrad do roubenky. Odtud možná pramení i moje slabost pro roubená stavení. Od té doby jsem měla v hlavě myšlenku na roubenku a občas jen tak namátkou prozkoumávala nabídku realitních kanceláří. Asi za půl roku přišel taťka s tím, že by do toho s námi rád šel. A hned se nám ukázala další cesta a vlastně ta nejlepší, protože by chalupa zůstala v rodině. Čas od času se taťka zeptal, jestli už jsem něco našla, a já mu odpověděla, že nehledám, že čekám, až si chalupa najde mě. Pak už se taťka ptal obden, tak jsem zintenzivnila hledání, ale najít roubenku v dobrém stavu a za slušnou cenu se nedařilo. Pak jsem hledání na nějakou dobu vzdala, šla jsem na operaci a za cíl jsem si dala dát nejdříve do kupy sebe. Ale protože v nemocnici se toho nedalo moc dělat, tak jsem cvičně zase začala prohlížet inzeráty a vykoukla na mě tahle roubenka. A když jsem zjistila, že se nachází v Českém ráji, hned jsem kontaktovala makléřku, na vše důležité se vyptala a poslala partnera s taťkou na obhlídku.
Foto: Lukáš Hausenblas
Shodli jste se na koupi okamžitě?
Já to měla jako splněný sen o roubence, taťka tam zase viděl tu lavičku na zápraží s výhledem do kraje a můj Tomáš uvítal, že je dům v dobrém stavu. Od 18. století ho předchozí majitelé citlivě zachovávali, ale zároveň ho postupně modernizovali. Teď je tam teplá voda, koupelna, kuchyň s myčkou, zabezpečovačka, septik, wi-fi, prostě takový ten soudobý dostačující komfort včetně toalety v podkroví. Bylo to ve stavu vzít si klíče a začít jezdit.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jako architektka a designérka jste si zařizování určitě užívala?
Předchozí majitelé si kromě kuchyně všechno odvezli, což bylo fajn, protože jsem měla volné pole působnosti a moc jsem se na to hezké období zařizování těšila. Ještě než mě pustili z nemocnice, jsem si na internetu vyhledávala antiky, bazary a sháněla vybavení. Snažila jsem se chaloupku vybavit autentickým zařízením, na druhou stranu jsme měli omezený rozpočet, tak jsem musela i kombinovat třeba s věcmi ze Sconta, ale vždy jsem se snažila, aby to bylo stylové. Navíc do podkroví vedou příkré schody a otvor pro schodiště je malý, takže se tam nic rozměrného nedalo nastěhovat. Tak připadala v úvahu jen IKEA nebo Sconto, kde se nábytek prodává rozložený. Záležet jsem si dala především na světnici a snažila se pořídit opravdu starožitné věci, jako je třeba malovaná truhla z roku 1875. Kompromis se musel udělat v kuchyni, která měla červená lesklá dvířka. Já mám k historickému stavení velkou pokoru, a i když také ráda kombinuji styly, s touto kuchyní jsem v souladu nebyla. Ale protože nová masivní dřevěná kuchyň, která by se sem hodila, by byla hodně nákladná a také už jsme chtěli roubenku užívat, vyřešili jsme to jednoduše tapetou, kterou Tomáš na dvířka nalepil. Nevzhledné umakartové dveře z kuchyně do koupelny jsem nechala ozdobit staročeskou malbou. Kompromisem byla i koupelna, u které jsme také nenašli sílu ji celou předělat, tak jsem aspoň přetapetovala dvířka umyvadlové skříňky a dala nové tyrkysové WC prkénko, které odvede pozornost od obkladů, jež nejsou stylové. K umyvadlu jsme dali černou baterii atd. Styl jsme tak roubence dodávali aspoň pomocí takových drobných detailů. Taky jsem si zakládala na textiliích a nechala si je ušít na míru ze staročeského kanafasu.
Foto: Lukáš Hausenblas
Bohatá bude asi i historie tak starého stavení?
Historie roubenky nás samozřejmě zajímá, ale máme ji zatím krátce a teprve teď si to tam začínáme zažívat. Jenom vím, že stavení pochází z roku 1880 a vždycky stávalo mimo obec. Zajímalo mě, proč tomu tak je, a jeden pán mi pověděl, že na kopci stávala cihelna a na svahu nad chalupou se sušily cihly. Paní, co žila v roubence, zásobovala dělníky z cihlárně. Ti si do roubenky do okénka chodili pro jídlo a pro pivo. Dům je i dost malý, tak jsem si myslela, že to třeba býval jen výminek, ale to prý ne. Tak se teprve chystám, že si o roubence zjistím, co půjde. Historicky tam bylo asi šest majitelů a zajímá mě také, proč asi dům opouštěli.
Objevili jste tam nějaké zapomenuté poklady?
Poslední majitelé byli tak hodní, že mi tu nechali starý litinový lívanečník, váhy a obraz madony. A jsou tu i krásná kachlová kamna, která považuji za geniální vynález a velký benefit chaloupky. Když přijdete dovnitř, škrtnete v kamnech a za 15 minut je ve světnici teplo. Rádi v kamnech i přes noc pečeme kachní stehna. Dokonce jsem zjistila, že kamnáře, od nějž kamna jsou, znám a spolupracuji s ním. Takže znamení...
Šlo všechno úplně hladce?
Když jsme měřili světlou výšku prostoru, kam měl přijít krásný starý kredenc, tak nám nedošlo, že směrem do rohu mohou stěny i strop padat, a nakonec se v tomto místě zvedala i podlaha. Když mi Tomáš volal, že se tam kredenc nevejde, nedala jsem se, a tak nezbylo než odsekat kus podlahy. Když pak do světnice vešel taťka a kredenc uviděl, měl slzy v očích, protože stejný prý měla i jeho babička. Tak to bylo další krásné znamení...
Foto: Lukáš Hausenblas
Co všechno vám chaloupka dává?
Dělají mě tu šťastnou i takové obyčejné věci, jako třeba jít si ráno s bandaskou pro mléko... A když sem přijedu, zalije mě takový vnitřní klid, že i velké starosti jsou najednou menší nebo zmizí úplně. Roubenka je pro mě i místem, kde nacházejí své místo věci, jež mám schované nebo už je doma není kam dávat. Třeba cibulák po taťkově mamince, který mám doma ve starožitném skleníku a už ho tam bylo moc, se teď najednou krásně hodí do roubenky. Jako by na ni čekal. Háčkované dečky po babičce zase hrají hlavní roli na jídelním stole. Nacházejí tu svá místečka i andělé, které sbírám. Od začátku příběhu až po to poslední vybavení to najednou všechno krásně zapadlo...
Je hotovo, nebo máte s roubenkou nějaké další plány?
Chaloupku vlastníme od konce října, teď máme vybaveno, zabydleno, ale ještě se určitě chystáme na domazlení autentických detailů, jako jsou třeba retro vypínače apod. Na jaře se těším, že zabydlím ještě zahrádku a venkovní posezení.
Foto: Lukáš Hausenblas
