Setkání s příjemnými a optimistickými lidmi mě vždycky „nakopne“ a utvrdí v tom, že práce, kterou dělám, má smysl. Osvěžující byla i návštěva u paní Pavly v jejím malém, ale útulném bytečku.
Majitelka mě uvítala s usměvavou a do bronzova opálenou tváří, kterou jí takhle vybarvilo podzimní marocké sluníčko, což mě během milého povídání nad vynikajícím domácím koláčem utvrdilo v tom, že tahle hezká paní si umí života dosyta užívat. Kromě záliby v cestování ještě lyžuje, chataří a věnuje se vnoučátkům a čas si najde i na partu dobrých kamarádek a sem tam přijme i nějakou práci hodnou její profese kostymérky. Takhle bych si jednou přála prožívat svůj vyzrálý věk.
S paní Pavlou se život nemazlil a k těžším životním okamžikům patřil i ten, když jí došlo, že bude muset opustit šedesátimetrový byt na pražských Vinohradech a hledat něco jiného. Výše nájmu se totiž začala blížit výši jejího důchodu. Ještě než vůbec začala něco hledat, ozvala se jí kamarádka Dana s tím, že se u nich v domě uvolnil menší čtyřicetimetrový byt, a navrhla jí, aby se na něj přišla podívat. Po prohlídce paní Pavla věděla, že nic jiného už hledat nebude. Byt ji okamžitě oslovil, i když se zrovna nalézal v neutěšeném stavu.
To ale budoucí majitelce vůbec nevadilo a s kamarádkami architektkami Zuzanou Lacinovou a Danou Parmovou začala plánovat nové bydlení. Rozhodla se pro důkladnou rekonstrukci a také pro to, že si konečně koupí do bytu všechno, co se jí celý život líbilo. Jako rozvedená matka s dvěma dětmi nikdy nedisponovala velkými finančními prostředky, tak si to teď chtěla konečně vynahradit.
Sobě na míru
Rekonstrukci vzala paní Pavla s architektkami doslova od podlahy včetně změny dispozice. Z chodby se původně chodilo dveřmi do ložnice a druhými do pokoje s kuchyní. Pavla byla ale z Vinohrad zvyklá na velký otevřený prostor, a tak se rozhodla si ho ve zmenšené podobě dopřát i tady. Nechala tedy probourat zeď mezi ložnicí a pokojem, čímž se prostor pěkně otevřel a prosvětlil.
Také se zrušily dveře vedoucí z chodby do pokoje s kuchyní a na jejich místě vznikla nika s poličkami na vystavení originální keramiky akademické sochařky Boženy Kolské. Toto řešení se příliš nezamlouvalo spolumajiteli domu a architektovi v jedné osobě, který na to konto prohlásil, že jde vrátit diplom, protože je proti všem zásadám, aby se do pokoje vcházelo přes ložnici. Paní Pavla si ale řekla, že tam bude bydlet ona a že jí to takto naprosto vyhovuje a prosadila si svoje.
Veškerými úpravami byt velmi zhodnotila, takže nakonec nebyl nikdo proti. K novým radiátorům a dubovým parketám přibyly krásné dřevěné dveře, moderní kuchyň z Ikea, úložný nábytek vyráběný na míru a nová koupelna s toaletou. Nesmějí chybět obrazy a všudypřítomné košíky, které paní domu miluje a přiváží si je i z dalekých cest.
