Lída Garcia: "Říkají mi Karel"

Tahle žena se nebojí ničeho. Zvládne stavět zdi, obkládat stěny, vyrábět nábytek a dekorace, vařit, starat se o rodinu, zušlechťovat zahradu a ještě zářit na televizní obrazovce ve vlastní rubrice jako Žena za ponkem. S přítelem žijí ve srubu, který si kromě hrubé stavby postavili svépomocí.

Jak přišel nápad na srub?
S přítelem a s malou dcerou jsme bydleli v Praze a dcera chtěla pořád jezdit do „čírody“ a my každý víkend vymýšleli, kam jezdit. Pak se naskytla příležitost přestěhovat se do Jílového u Prahy do mezonetového bytu s předzahrádkou. Tím jsme částečně vyřešili výlety do přírody. Když se nám pak narodil syn, už jsme se do bytu nevešli a začali řešit, co dál. S přítelem se nám líbily sruby a už dlouho jsme po nich pokukovali. Pár jich navštívili a začali hledat firmu, která by nám srub postavila. Současně jsme hledali i pozemek. Našli jsme pozemek i firmu a začali plánovat. Stavbě předcházelo mnoho peripetií se stavebním úřadem, ale nakonec se díky místnímu starostovi po roce a půl sehnalo stavební povolení a našemu snu nic nebránilo v uskutečňování.

Foto: Lukáš HausenblasŠlo o nějaký typizovaný srub?
Ne, já jsem si ho sama navrhla. S návrhem jsme pak šli za projektantem, který na něm udělal drobné změny, aby dům fungoval, jak má.

Jak moc jste se s přítelem podíleli na stavbě samotné?
My jsme stavěli sklep, který nám pak firma zaklopila betonovými panely. Na to postavila srubovinu a krovy. Odborná firma dělala okna. Topenáři, kteří instalovali tepelné čerpadlo, rozváděli trubky k topení. Kamarád vylil na podlahy základovou nivelační stěrku a další kamarád nám pomohl se střechou. Zbytek jako zaklápěné krovy, příčky, podlahy atd. jsme si už dělali sami. O elektriku se postaral přítel, protože je elektrikář.

Foto: Lukáš HausenblasJak dlouho to takto svépomocí trvalo?
Trvalo to asi osm let, z toho už jsme se po čtyřech letech do srubu nastěhovali. V Jílovém jsme si pronajali skoro rozpadlou chatu, že tam rok vydržíme, než se srub postaví. Nakonec jsme tam zůstali skoro pět let. Na stavbu jsme jezdili o víkendech, padly na to všechny dovolené, svátky... Pak, když už byla hotová aspoň jedna místnost, jsme se do srubu nastěhovali a říkali si, že když tu budeme bydlet, tak to půjde rychleji. To ale vůbec neplatí, protože jak zjistíš, že už můžeš bydlet, tak se ti už do ničeho moc nechce.

Jak je srub řešený dispozičně?
V přízemí je obývák s kuchyní a jídelnou, dále ložnice s koupelnou, toaletou a malou přilehlou šatnou. Z kuchyně se vchází do prostorného pokoje, kde plánujeme vybudovat něco jako pánskou klubovnu s hernou. V patře jsou dva pokoje pro děti, pokoj pro hosty a koupelna s toaletou. Ze dvou stran srub lemuje terasa se zahradním posezením i poležením.

Máte tady hodně netradičních prvků!
To ano. Třeba jako základ pro kuchyň posloužil výprodejový model z IKEA, ale pak už to šlo tvůrčí cestou. Obložení ostrůvku a opěrné kříže jsem vyráběla sama. Betonovou pracovní desku kuchyně i ostrůvku jsme vyráběli s přítelem. Lavice u ostrůvku je z bývalého stolu, který nesl soused spálit na oheň. Tak jsem ho zachránila, použila nohy, vyrobila sedací desku i s čalouněním. Asi dva měsíce jsem se potýkala s výrobou „kamenné“ stěny mezi koupelnou a obývákem. Na zeď jsem si postupně natahovala lepidlo a do něj obtiskávala silikonová razítka. Pak jsem tu stěnu melírovala černou a bílou barvou, aby to vypadalo jako kamenný obklad. Další stěnu u schodů jsem obkládala starými prkny. Ta­ky jsem tu chtěla mít krb, a protože skutečný funkční by vyšel na hodně peněz, tak jsem si vyrobila aspoň krb umělý, aby tam na Vánoce mohly viset ty ponožky. Lustry jsou ze zavařovacích sklenic.

Foto: Lukáš Hausenblas

Jak vznikl nápad na obklad z oblázků v koupelně?
Oblázky jsem viděla někde na Pinterestu a moc se mi líbily. Tak jsem hledala a zjistila, že se dají sehnat v Horn­bachu. Oblázky jsou nalepené na síťce a pokládá se to jako dlaždičky. Samotná pokládka je poměrně náročná, ale úplně nejhorší je spárování. Ale zvládla jsem to.

Netradiční jsou i radiátory z trubek
Ty jsem také někde viděla. Tak jsem šla zase do Hornbachu, koupila vodovodní trubky, nastříkala je na černo a sestavila do potřebného tvaru. Přítel se pak postaral o těsnění a zprovoznění. Technologicky to funguje také perfektně.

Foto: Lukáš Hausenblas

Tady má skoro každá věc svůj příběh...
Ano, třeba tuhle litinovou vanu jsme objevili zarostlou v trávě na chatě, kde jsme během stavby přebývali. Byla přikrytá vrstvou starých ubrusů a porostlá mechem. Tak jsem postupně asi půl roku flexou brousila čtyři vrstvy laku, pak jsem si koupila speciální barvu a tou povrch natřela. Je samozřejmě vidět, že je stará, ale má svůj příběh. Konferenční stolek pochází ze starého kaštanu, který rostl v Jílovém u nádraží. Když kaštany káceli, poprosila jsem, zda bych si mohla nějaký pěkný špalek odkoupit. Špalek mi uřízli a já zaplatila cenu palivového dřeva, tady 300 Kč. Pak jsem povrch přebrousila, praskliny vylila pryskyřicí a na spodek přimontovala kolečka ze starého nádražního vozíku, které mi dal kamarád. Díky tomu stolku teď mám památku na místo svého bydliště.

Takže ty se ničeho nebojíš!
Ne, nebojím, kamarádi mi dokonce říkají Karel. Vlastně jediné, čeho se bojím, jsou cirkulárka a motorová pila.

Foto: Lukáš Hausenblas

Vypadá to, že se s přítelem perete o to, co kdo bude dělat?
To ne, máme každý dané to svoje. On mi rovnou řekl, že nestaví příčky, nedlaždičkuje, nedělá zednické práce. Tak­že přišel kamarád, založil mi první řadu, pak mi dal do ruky vodováhu a já poprvé v životě stavěla zeď. Pak jsem natahovala perlinku atd. Všechno jsem dělala poprvé a na tomhle domě se to naučila. Kromě jiného jsem ještě specialista i na ženštější práce, jako jsou třeba dekorace a zahrada.

Sen o srubu se tedy naplnil?
Ve všech ohledech splnil srub mé očekávání. Je to přesně tak, jak jsem si to představovala.

Foto: Lukáš HausenblasLída Garcia moderátorka
Každou neděli můžete Lídu vídat na TV Prima v pořadu receptář Prima nápadů, kde má svou rubriku Žena za ponkem. Poprvé v televizi ale zazářila v televizní show Dream Team Mistři dílny. V civilu kromě natáčení na Primě pracuje v autoservisu, kde myje a čistí auta.