Začalo to jednoduše. Dva podnikaví dobrodruzi si před lety společně vytvořili obytnou dodávku. Když jim ale došlo, že ji nikdy nezvládnou využít na 100 %, rozhodli se o svou radost podělit a začali ji pronajímat. O rezervace neměli nouzi a začali přemýšlet, kam by celý nápad mohli posunout. Dnes je dodávka dávno pryč a místo ní se Veronika s Lukášem rozhodli splnit si svůj sen.
U zrodu všeho byla 30 000 m2 velká parcela nedaleko středočeských Votic, na které si příroda žila svým životem. Zabránit jí v tom nedokázal ani někdejší mlýn, který vlivem povětrnostních podmínek nenávratně zchátral. „Verča se asi pět kilometrů odsud narodila a prožila tu kus života. Když jsme se tak na místo šli poprvé podívat s nějakým záměrem, byli jsme si hned jistí, že to je ono. Je tam úplně všechno, co jsme chtěli – lesy, louky, rybníky. A k tomu široko daleko nikdo,“ rozvyprávěl se Lukáš. Ani nepropustný porost na místě nebyl překážkou jejich představivosti. Náletovými dřevinami se prosekali a ohromení místem samotným začal jejich ubytovací koncept získávat konkrétní obrysy. Součástí jejich vysněného konceptu byl také záměr poskytnout všem hostům maximální komfort. Po úpravách zeleně a terénu tak bylo nutné přivést vodu, odpady, elektřinu, internet i příjezdovou komunikaci. „Velkou výhodou pro nás byla poloha. Díky tomu, že jsme se rozhodli projekt skutečně zrealizovat u Votic, vždycky se našel někdo, kdo nám s jednotlivými pracemi zvládl pomoct – ať už to byl někdo z rodiny či kamarádů, nebo jen nějaký známý známého z vedlejší vesnice. Speciální poděkování patří našemu kamarádovi Láďovi, který se s námi na všem podílel a který se ani při realizaci nelekl žádné výzvy. Těžko říct, zda bychom to všechno bez jeho pomoci vůbec zvládli!“ nastínila dynamiku realizace Veronika.
Foto: sharehappiness.cz
Osobitá vize
Na pomoc s návrhem si mladí dobrodruzi přizvali architekta. Vzhledem k tomu, že ale měli dost konkrétní představu o podobě jednotlivých staveb, ze spolupráce rychle sešlo. Vznikla jen potřebná stavební dokumentace a doporučení technických řešení, konkrétní podobu areálu i jednotlivým nemovitostem už tak vtiskli sami. Rozhodli se vytvořit čtyři samostatné ubytovací jednotky na motivy živlů – tedy ohně, země, vzduchu a vody. Každá nemovitost přitom měla získat unikátní ráz, který by nabídl skutečně jedinečný zážitek v objetí divoké přírody.
Foto: sharehappiness.cz
Operativní postupy
Právě odlehlá poloha pozemku, která je pro podstatu zdejšího živelného zážitku tak zásadní, se ale ukázala jako pořádná výzva. „Na pozemku je historický most, který má omezenou nosnost. Museli jsme tedy řešit, jak se materiál a stroje na stavbu vůbec dostanou, a stavět s ohledem na počasí. Velká a těžce naložená auta musela jezdit přes pastviny kdykoli, kdy bylo jen trochu sucho. Některá auta s mechanickou rukou dokonce ‚přeskákala‘ přes zdejší potůčky. Díky zimním mrazům jsme na místo nakonec byli schopni dostat i jeřáb, takže všechno vyšlo. A díky tomu, že nemáme sousedy, jsme mohli budovat od rána do večera a nikoho jsme nerušili,“ rozpovídal se Lukáš. Všechny domky přes veškeré úřední, zdravotní, ekonomické i politické komplikace vyrostly za pouhé dva roky. Návštěvníkům svůj sen Veronika s Lukášem otevřeli v dubnu loňského roku a podle Verčina vyprávění to byla pořádná jízda: „Ještě noc před otevřením jsme dávali dohromady terasy, chodníčky a cestičky, stěhovali jsme nábytek nakoupený na slepo, finálně uklízeli. Až dnes si tak nějak uvědomuji, co všechno jsme zvládli!“
Foto: sharehappiness.cz
Země
Dominantní objekt celého areálu stojí na základech z kamenů původního mlýna. Na žádost stavebního úřadu získal skutečně úctyhodnou výšku devět metrů a pod svou dvojitě áčkovou střechou tak dnes zvládne ubytovat až šest hostů.
Foto: sharehappiness.cz
K dispozici je soukromá sauna a prostorná vířivka. Díky enormním oknům mají návštěvníci pocit, že i v pohodlí interiéru jsou stále tak trochu venku a mohou se kochat divokým okolím. A to bez ohledu na to, jaké zrovna venku panují teploty. „Prostor Země je ve společenské části otevřený od podlahy až do krovu, dvě obytná patra jsou odskočená. Ať už jste tedy v přízemí, nebo v některém z pater, vždy před sebou vidíte tu velkou skleněnou plochu a výhled za ní,“ vykreslil Lukáš. Zemité barvy v interiéru si skvěle rozumějí s detailně propracovaným dřevěným krovem i dubovým nábytkem, který majitelé vyrobili svépomocí z lokálního dřeva. Dokonale útulnou atmosféru pak dotváří průhledová krbová vložka mezi obývacím pokojem a saunou.
Foto: sharehappiness.cz
Oheň
O maximální míru soukromí hned pro čtyři návštěvníky se v případě Ohně postarají zakonzervované kamenné stěny stodoly ze 17. století. Ubytování bylo totiž umístěno přímo mezi ně. Interiér v souladu s názvem ohromuje hřejivou barevnou paletou, kterou se majitelé nebáli zkombinovat s uhlově černou. Doslova. Například pracovní deska v kuchyni je vyrobena z důkladně opáleného dubového masivu, díky čemuž získala skutečně unikátní vzhled. Ani tady nechybí odpočinková zóna – skrývá se přímo za chatou a tvoří ji sauna s ochlazovací kádí. Citlivá výsadba rostlin v těsném okolí navozuje dojem malé privátní džungle, ve které se budete chtít ztratit. Zdejší sauna ovšem není nic pro slabší povahy – aby se vyhřála, je skutečně nutné zatopit v kamnech. Mimo tuto příležitost založit oheň jsou však součástí jednotky ještě další dvě – přímo před proskleným štítem se nachází soukromé ohniště s posezením, v obývacím pokoji pak na svou šanci čekají ikonické jotulky.
Foto: sharehappiness.cz
Vzduch
Chatička stvořená pro dobrodruhy, kteří rádi usínají pod hvězdnou oblohou. Právě tady totiž můžete Malý vůz hledat rovnou z postele. Majitelé se v rámci tohoto konceptu snažili maximalizovat zážitek z pobytu venku, a tak postel umístili do prosklené části ubytování. Zkušenost je to skutečně absolutní. Svůj podíl na ní mají i laně z přilehlé obory, které s oblibou chodí pozorovat hosty z vnější strany. V případě Vzduchu se ovšem nejedná jen tak o nějakou chatičku. „Konstrukce, kterou jsme použili, byla původně tandemovým přívěsem za kamion. To nám dost usnadnilo hledání vhodného technického řešení pro prosklenou část. Původně jsme sice chtěli, aby hosté spali skutečně venku, nenašli jsme ale žádné skutečně funkční řešení. Částečné prosklení nám tak přišlo jako dobrý nápad,“ prozradil Lukáš. Větší část chatičky je osazena mimo oboru se zvěří, i tady tedy bylo možné zbudovat privátní saunu a venkovní ochlazovací vanu s výhledem na pastviny.
Foto: sharehappiness.cz
Voda
Bezesporu tu nejméně tradiční variantu, jak se Na Živili ubytovat, představuje hausbót umístěný na rybníku. Ve zdejším pojetí ovšem (po většinu roku) není ukotvený ke břehu, ale přímo doprostřed vodní plochy a vyžaduje si tak od návštěvníků pár záběrů na pramici. „Technicky to byla rozhodně nejnáročnější část projektu. Zvlášť proto, že jsme byli pevně rozhodnutí, že i plovoucí chatička musí nabízet komfort tekoucí vody, standardních odpadů a elektřiny. Osobně jsem si nebyla úplně jistá s tou loďkou, ale Luky na tom trval a dobře udělal. Celá řada lidí si totiž vážně záměrně plánuje návštěvu u nás na období, kdy je chatka z břehu nedostupná. Klidně si risknou i to, že by se mohli převrátit,“ nastínila Verča. Interiér z tmavého dřeva vkusně doplňuje modrá dlažba na podlaze, odkazující právě k vodní podstatě ubytování. Ohromné okno na čelní straně je přitom možné zcela otevřít, a užít si tak pohled na vodní hladinu přímo z postele. Zahlédnout můžete i ledňáčka.
Foto: sharehappiness.cz
