Útulná přestupní stanice

Bydlet v pronájmu představuje často provizorní řešení, do kterého jeho nájemníci nechtějí příliš investovat. Petra ale dočasně našla tak pěkné bydlení, že místo do bytu může teď investovat jen do sebe.

Mít štěstí na dobré nájemníky je určitě snem každého pronajímatele nemovitosti. Ivan se tomuto příjemnému snění oddává už dva roky, poté co dal dohromady dva byty v rodinném domě, který koupil za účelem pronajímání. Zatímco přízemní byt má štěstí na stálé nájemníky, v podkroví se to hodně střídá. Jen tak mezi řečí ho nazval přestupní stanicí, protože tam každý z nájemníků pobyl krátce. Ne snad, že by se tam nájemníkům nelíbilo, ale v pronájmu se zpravidla ocitli, když byli v určité životní situaci, která je přiměla najít si přechodné bydliště. Teď se v podkroví na čas zabydlela paní Petra.

Prosluněné podkroví

Dům byl v havarijním stavu, a tak si vyžádal téměř tříleté stavební úsilí majitele a několika málo pomocníků. Možná by to šlo stihnout i za kratší dobu, ale protože je jeho majitel pan Ivan velký srdcař, který si nejraději dělá všechno sám a pouští se i do výroby nábytku a takových kousků, jako je třeba podlaha z paletových prkýnek, nebylo možné čas popostrčit. Je zároveň perfekcionista s hlavou plnou nejrůznějších nápadů, takže nechtěl nic odbýt a potřeboval byt vyladit do posledního puntíku. Rekonstrukce pro něj byla i jakousi výzvou k vyzkoušení toho, co všechno dovede a s čím si poradí.

A je to…

Ze snímků před rekonstrukcí je patrné, že kromě obvodových zdí, střechy, krovů a cihlového komína bylo nutné to vzít opravdu „od podlahy“. Nově vzniklý podkrovní byt o rozloze 40 m2 tvoří jedna místnost s oddělenou koupelnou a toaletou. Do společného prostoru se pod šikminu do výklenku vešlo na míru vyráběné dvojlůžko, kuchyň s jídelnou a obývák. Dominantou prostoru je nová štítová zeď s odhalenými cihlami. Z cihel jsou na zdi vytvořené i malé poličky k vystavení dekorací. Patinu dodává prostoru i stěrka Encanto, která je nanesená na části zdí. Podlahu majitel vyrobil z paletových prkýnek, která nařezal a nalepil na dvě vrstvy dřevotřískového podkladu.

Po nalepení je zbrousil válcovou bruskou, do povrchu vetřel černou barvu a následně ji ošetřil čtyřvrstvým nátěrem bezbarvého matného laku Sokrates Tango Plus. Netradičně přistoupil i ke kuchyňské pracovní desce, kterou včetně dřezu vylil z betonu. Po­užil na to speciální betonovou směs na mostní konstrukce, která má jemnou konzistenci. Pak beton natřel šedou barvou a nerovnosti a spáry zatáhl šedou stěrkou, lehce povrch přebrousil a přetřel epoxidem. Veškerý nábytek vyrobil sám ze stavebního řeziva a doplnil ho kousky z bazaru nebo nalezenými na půdách.