Na dotazník s naší velkou šansoniérkou Lenkou Novou jsem se moc těšila. Dopadl skvěle, jak jsem u dámy jejího formátu předpokládala, takže doporučuji přečíst, naposlouchat její muziku a vyrazit na nejbližší koncert. Ať to máte kompletní.
Co pro vás znamená slovo domov?
Čím dál tím víc si uvědomuju, jak je pro mě domov důležitý. Při mé práci, která je velice rozmanitá, každý den je trošku jiný, hodně času trávím na cestách na koncerty nebo za poznáním, tak potřebuju ve svém životě nějaký neměnný bod, nějakou kotvu. Místo, kam se mohu vracet a kde najdu klid. A to se mi podařilo najít v Praze Bubenči, ve starém činžovním domě. Mám i velice milé sousedy, ve vnitrobloku navíc zahradu, o kterou se starám, takže mám možnost uspokojit i tuto svou vášeň. Moc dobře se tu žije.
Jaké bylo vaše úplně první bydlení bez rodičů?
Odstěhovala jsem se ke svému příteli, ještě před maturitou. Musel slíbit mámě, že na mě dohlídne, abych se učila. Maturitu mám. Byl to jedna plus KK v Brně v Černovicích naproti blázinci, byl tam klid. Měli jsme to velmi jednoduše zařízené, tenkrát byl nový hit, nábytek z palet. Ono to sice bylo cool, ale hrozně špatně se na nich utíral prach. Nebylo to zrovna praktické.
Jaký styl bydlení se vám líbí a jak se to shoduje s tím, co máte doma?
Mám ráda severský styl bydlení, jednouché linie, ale teplé barvy a útulná zákoutí. Kombinaci dřeva, kamene, betonu, doplněné věcmi, které mám ráda. Doma se mi to celkem daří, ale chystám se ještě na rekonstrukci koupelny a novou kuchyň. Ty tu zbyly po původních majitelích a moje představa je jiná.
Přebýváte ve městě i na vsi na chalupě. Co vám dává město a co pro vás představuje venkov?
Moje chalupa je stará roubenka zapuštěná v přírodě, takže pro mě cestování mezi městem a chalupou představuje hlavně kontrast. Ve městě mám veškeré vymoženosti moderního světa, na chalupě fungují jen základní věci, ale jinak je to o kontaktu s přírodou, není tam wi-fi a ani moc signál a místo intelektuální práce hlavně ta manuální. Což mi v kombinaci s mým zaměstnáním dělá vyloženě dobře. Najednou mám hmatatelný výsledek, něco, co je hotovo hned a můžu si na to sáhnout.
Kde je vám doma nejlépe?
Asi na sedačce v takové mojí kuchyňo-obyváko-pracovně. Je to jeden velký prostor, který plní všechny tyto funkce a má okna do tichého dvora. Zde trávím nejvíce času, tady vařím, pracuju, odpočívám. Ale mám ráda i svoji postel s dobrou matrací, jsem velký spáč, takže to je taky mé oblíbené místo.
Kam utečete, když potřebujete úplně vypnout?
Naposledy jsem úplně vypnula letos v červnu na plachetnici, kdy jsme s dcerou a přáteli obeplouvali Liparské ostrovy. Tím, jak se loď odlepí od břehu a je obklopená jen mořem a sluncem, cítíte vítr a sůl ve vlasech, dokážu se odstřihnout od běžného každodenního světa a začnu akumulovat tu neskutečnou energii, kterou mi toto spojení dodává. A důležitou přísadou jsou i skvělí lidé, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu absolutního klidu a dobrého humoru.
Vlastníte nějaký kus nábytku či drobnost, o nichž víte, že se jich nikdy nevzdáte a budou s vámi putovat po všech příbytcích?
Já jsem trošku tento typ. I když velmi ráda vyhazuju nepotřebné věci a snažím se nehromadit, mám na druhou stranu k některým věcem velmi osobní vztah. Často se k nim váže nějaký příběh, většinou z cest. Naštěstí jich není zas až tak moc, že by mi zahlcovaly prostor. Ale mám například po dědovi takovou sošku námořníka. Nemá nijakou velkou uměleckou hodnotu, ale pro mě má absolutní osobní hodnotu, pamatuji si ji z dětství, jak visela u dědovy postele. Měla jsem ho moc ráda. Pak mám staré pendlovky po tetě, anděla z římského kostela, kde jsme byly s mámou, korálky z kláštera z Nepálu, obrazy, které ráda nakupuju v galeriích na cestách, je toho víc a taky spoustu kamenů, které většinou sbírám rozpálené sluncem a vozím si tu energii domů.
Máte nějaký vysněný kus nábytku, který si jednou pořídíte – třeba i na blešáku?
Můj vysněný kus nábytku je momentálně nová kuchyňská linka, kterou bych si chtěla pořídit, a také se chystám na pozvolnou rekonstrukci chalupy. Tam si myslím, že nějaké pěkné věci na blešáku pořídím. Ale nechávám tomu volný průběh. Mám poměrně přesnou představu a vždy, když pak na nějakou věc narazím, vím, že je „to ono“, a nemůžu ji tam nechat. Takto jsem třeba vezla z Barcelony proutěné cylindry na lampu nad jídelní stůl složené v příruční tašce.
Jste obětí nějakých domácích rituálů?
Jestli máte na mysli třeba sobotní úklid, tak tomu se úspěšně vyhýbám, snažím se uklízet průběžně. Stejně tak to mám s vánočním úklidem. Ale třeba každý den musím začít s černým čajem s medem a citronem. A taky mám ráda čerstvý vzduch, a to i za chladného počasí, takže mám skoro půl roku otevřená okna a ráda si do nich i sedám a koukám do zahrady.
Umíte si představit, že byste bydlela jinde než v Česku?
Měla jsem takovou myšlenku, že až moje dcera dokončí střední školu a bude soběstačná, odjela bych třeba na rok někam do světa. Přerušila bych svoji práci a pracovala třeba někde v kavárně u moře. Úplně bych na chvíli změnila svoje každodenní návyky, opustila svoje osobní věci a své útočiště a prozkoumávala život na jiném hezkém místě na světě, poznala nové lidi. Zřejmě byla moje myšlenka natolik silná, že mi momentálně do života vstoupil nový muž, který žije v Londýně, takže to vypadá, že můj život bude teď rozkročen mezi dvě krásné evropské metropole. Musím říct, že Londýn je moje velmi oblíbené město, i britská kultura, takže se na toto nové objevování moc těším.
Jste manuálně zručná a dokážete si do bytu či na chalupu třeba i něco sama vyrobit?
Ano, myslím, že jsem manuálně zručná a manuální práce mě baví. Máme to v rodině. U nás se vždy šilo, pletlo i háčkovalo. Ale vy asi myslíte spíš mužskou manuální práci. Elektrický akušroubovák, kladivo, sekera i štětec patří mezi mé oblíbené nástroje. Manuální práce je dobrém kontrastu s prací, kterou dělám. Hudba je virtuální, album vzniká i několik let a obnáší to spoustu práce, která často není vidět, a nemám většinou ani příležitost být u toho, když ji posloucháte a přináší vám radost. Takže si to potřebuji kompenzovat něčím konkrétním, kdy vidím jasný výsledek za krátkou dobu. A manuální práce je ideální možnost.
V loňském roce jste v rámci vašeho Vila Tour koncertovala v architektonických skvostech, jaké to bylo spojit architekturu s hudbou?
Ukázalo se to jako dobrý nápad. Lidem se projekt zalíbil a začínají se zajímat, kam se společně vydáme příští rok. Říkám tomu čtyřhodinové lázně uprostřed týdne. Vzhledem k tomu, že celý program trvá skoro čtyři hodiny, lidé mají příležitost zde skutečně vypnout a všechny složky si naplno užít. Začínáme sklenkou dobrého šumivého vína, poté diváky čeká individuální prohlídka a příběh vily z úst průvodce, někdy i potomků původních majitelů, poté odehrajeme s mými kolegy 80minutový koncert a na závěr mají diváci možnost nechat celý večer doznít v zahradě vily se sklenkou dobrého moravského vína. Jsou to takové specialitky, každý rok jich odehraju jen několik, letos to byla třeba Vila Tugendhat a ve Winternitzově vile pořídila záznam Česká televize.
Zajímáte se o architekturu a o design?
Ano zajímá mě to. Ne že bych byla nějaký úplný odborník, s historií některých staveb se teprve seznamuji, ale moc ráda se kochám pohledem na krásné a dobře vymyšlené stavby. Mám ráda, když jsou věci nejen hezké, ale zároveň plně funkční. To mě fascinuje, když vidím, že autor u návrhu přemýšlel i nad užitím, vše si dobře vyzkoušel. A historie mi to potvrzuje, že nejvíc životaschopné a cenné jsou právě ty stavby, které byly dobře vymyšlené, a hlavně kvalitně postavené. Mám ráda i design. Potěší mě, když si sednu do zajímavého křesla a ono je pohodlné. Ráda též spolupracuji s českými módními tvůrci. Mám několik koncertních kostýmů například od Liběny Rochové, která je proslulá svou nápaditostí, špičkovým provedením a člověk se v jejích šatech cítí velmi pohodlně. Což právě při koncertě oceňuji, protože se zcela můžu soustředit na zpěv a nemusím přemýšlet, co se zrovna děje s šaty, co mám na sobě.
