Tereza Niesnerová je důkazem toho, že jít za svým snem se vyplácí. Pod rukama jí v její vysněné dílně vznikají krásné keramické kousky s netradiční autentickou glazurou, které dělají radost zákazníkům, ale především tvůrkyni samotné.
Z čeho vychází název vaší značky Balance Ceramics?
V době, kdy jsem přemýšlela o značce, jsem neustále narážela na to, jak je důležité najít ve všech sférách života určitý balanc. To slovo se mnou tak rezonovalo, až jsem si ho nechala vytetovat na kůži a dovedlo mě k myšlence, vybrat si ho jako název své značky. Slovo balance teď nosím na svém těle, abych si ho mohla neustále připomínat.
Foto: archiv
Kdy jste v sobě poprvé objevila vášeň pro keramiku?
V roce 2020, těsně po rozchodu s bývalým partnerem, jsem hledala aktivity, které by mi zaměstnaly hlavu. Od kamarádky Týny (@i_ikigai_) jsem se dozvěděla, že dochází do keramického studia. Jako malá jsem se ráda patlala v hlíně a rýpala v zemi, tak jsem si byla téměř jistá, že by mě to mohlo bavit, a na keramiku začala chodit s Týnou. Navíc už od té doby, kdy jsem jako malá viděla film Duch, jsem si točení na kruhu chtěla vyzkoušet. Neskutečně mě to chytlo. V keramickém studiu jsem si nejdříve vzala individuální hodiny s lektorkou a potom si tam chodila točit sama.
Jak dlouho se věnujete keramice jako své hlavní profesi?
Keramika pro mě byla dlouhou dobu jen koníčkem, věnovala jsem se jí při práci pouze po večerech. Po nějaké době mi začali psát na instagram kamarádi, že by ode mě také chtěli hrníček. Pak se začali ozývat kamarádi kamarádů, cizí lidi, žádosti se nabalovaly a já začala přemýšlet o tom, jak by to mohlo fungovat do budoucna. V bývalé práci jsem si zkrátila pracovní úvazek a jeden den v týdnu jsem celý věnovala keramice. Po nějaké době to dospělo až do bodu, kdy jsem dala v práci výpověď. V té době jsem objevila krásný prostor v Praze v Dejvicích, který splňoval naprosto všechno, co jsem si vysnila. Tady, před necelými dvěma lety, začala naplno moje keramická cesta.
Foto: archiv
Kde hledáte inspiraci k tvorbě?
Inspiraci čerpám z více míst. Často je to ovlivněné ročním obdobím. Když je jaro, tak vyhledávám jemné barvy květin a zeleně. V zimě jsou to zase klidnější, zemitější, až ponuřejší odstíny. Inspiruje mě také cestování. Loni jsme byli s přítelem třeba na Krétě, kde jsou celé keramické vesničky. Připadala jsem si tam jak v ráji. Čerpám tedy i z jiných zemí a kultur. Zároveň ke mně někdy inspirace přichází samotným experimentováním, když zkouším nové materiály, textury, barvy, tvary. To se pak třeba náhodně něco povede. Nebo se to stane i omylem, kdy výrobek rozbiju nebo se něco při procesu výroby pokazí. Pak si řeknu, tak pojďme z toho udělat něco jiného.
Když jste někde na cestách, koupíte si tam nějakou keramiku?
Určitě, i když mám své keramiky dost, ráda podpořím někoho šikovného a při-
vezu si kousek té země domů.
Foto: archiv
Máte nějakou srdcovku? To se mění v čase. Je třeba nějaký typ výrobku nebo glazury, který dělám dlouhodobě. Například před rokem jsem měla oblíbenou kolekci Aurora, teď už bych si vybrala jako srdcovku zase něco jiného. Mění se to i tím, jak se zdokonaluji, měním glazury...
Je pro vás ještě stále přílivem adrenalinu každé otevření pece?
Určitě! A pokaždé se na to těším tak, že skoro nemůžu dospat. Otvírání pece je opravdu kouzelné, protože nikdy nevíte, co tam na vás čeká. Občas je to trošku zklamání, ale většinou převládne radost z povedených výrobků.
Foto: archiv
Co všechno najdeme ve vaší dílně?
Takovým, řekla bych, hlavním produktem jsou kalíšky bez ouška, ty dělám nejraději. Pak hrnečky s ouškem, misky na jogurt, na snídani, velké misky na hlavní chod. Občas dělám talíře, konvičky, džbány, vázy, to ale spíše v malém množství. Vždycky se snažím vymyslet i nějakou sezonní věc. V létě to byl summer cup (kelímek s brčkem). Na Vánoce dělám velké hrnky s uchem, protože je období čajů.
Řekla bych, že vaše keramika je typická hlavně zajímavými glazurami. Jak jste recept na tuto glazuru objevila?
Není to tak, že bych si našla někde na internetu, jak se ta glazura dělá. Jsou to hodiny práce, než se glazura vypiplá. Je za tím také hodně pokažených výrobků, hodně testování a zničených plátů v peci. Někdy vyndáte výrobky z pece napoprvé krásné a někdy se stane, že dělám ověřenou glazuru, jdu do pece na jistotu a ono se to vůbec nepovede.
Foto: archiv
Vzpomenete si na váš první prodaný hrneček?
První zakázka byla od mého kamaráda Lukáše, velkého podporovatele malých podnikatelů. Objednal si u mě čtyři hrnky s uchem a chtěl, aby byly co největší. Hodně jsem se s tím tenkrát prala, protože jsem si ve velkých tvarech a výrobě oušek ještě nebyla úplně jistá. Celkově mi výroba zabrala asi čtyři měsíce a hrnky měly objem asi jen 250 ml... (smích)
Čemu se dále v souvislosti s keramikou věnujete?
V ateliéru pořádáme s kamarádkou nárazově workshopy modelování pro veřejnost. Já sama pořádám individuální kurzy točení na kruhu.
Co všechno vám keramika dává?
Určitě pocit svobody, volnosti, tvořivosti, projevení sebe sama. Zpočátku pro mě keramika byla i určitou formou meditace. To se samozřejmě s příchodem povinností spojených s podnikáním trochu změnilo, u práce musím hodně přemýšlet a tvorbu si plánovat. Ale pořád je pro mě keramická dílna místem, kam se těším, takovou oázou klidu a pohody. Keramika nabízí mnoho možností, jak¨s hlínou kouzlit, hrát si s tvary, kombinovat barvy, zkoušet různé typy výrobků. Keramika mě také učí trpělivosti. Celý proces výroby trvá opravdu dlouho a než vyrobíte jednu várku keramiky, tak uběhne klidně měsíc a půl. Ukvapená rozhodnutí se tady nevyplácejí.
