Venku v teple i v zimě

Podzimní dny mohou být ještě teplé, ale k večeru se už výrazně ochlazuje. Na dlouhá letní posezení však nemusíme jen vzpomínat. Stačí večer zapnout vhodné venkovní topidlo. Vytápět venkovní prostory i zimní zahrady však vyžaduje vhodný a účinný zdroj tepla.

VENKOVNÍ POSEZENÍ

Každého asi napadne, že vytápění venkovních prostor musí být velmi náročné. Samozřejmě to obnáší počáteční investici do topidla a připlatíme si i za elektřinu. Záleží na tom, jak moc o pobyt na terase, balkonu nebo lodžii stojíme. Ideálním řešením je mobilní zasklení, které prostor ochrání i před větrem. Proti tomu nic nezmůže ani nejvýkonnější zářič. Využití sálavého vytápění pro vyhřívání teras a balkonů je naprosto běžnou záležitostí.

Foto: archiv redakce

Tento systém může mít dvě podoby. Jde buď o tzv. světlé, nebo tmavé zářiče. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1 500–2 000 °C, jsou proto relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort na vzdálenost do 5 metrů. Nevýhodou je ovšem jejich světelný efekt, tmavě červené až oranžové světlo, které může být až rušivé. Tmavé zářiče v podobě panelů pracují s výrazně nižšími teplotami 300–400 °C. Jejich používání je proto efektní v teplotách neklesajících pod 10 °C a vzdálenosti do cca 3 metrů. Výhodou je absence světelného záření. Slabinou je již zmíněný vítr, který ochlazuje povrchovou teplotu topných lamel a tím snižuje jejich sálání. Ochladí-li totiž proudění vzduchu topné trubice světlého zářiče z 1 800 °C na 1 600 °C, téměř to nepoznáme. U tmavého zářiče je ovšem pokles teploty z 350 °C na 200 °C velmi znatelný.

Foto: archiv redakce

SPOKOJENÉ ROSTLINY

Zimní zahrada je něco mezi venkovním a vnitřním prostorem. Většinou je obydlena nejen námi, ale i mnoha rostlinami, které zde zůstávají celoročně nebo se nastěhují jen na zimu. Způsobu využití by měly odpovídat systémy větrání a v zimě hlavně vytápění. Jednoduchou cestou je instalace několika topných těles napojených na ústřední vytápění. Vyžaduje to však poměrně velké stavební úpravy a řešení rozvodů topného média. Ani podlahové vytápění není příliš vhodné pro zimní zahrady, které slouží spíš jako rozšíření obývacího pokoje. Nevytopí prostor rychle a dostatečně. Podlahové topení se doporučuje spíš pro temperování zahrad, které přes zimu slouží převážně rostlinám se stejnými požadavky na teplotu. Ta je v zimě zpravidla kolem 10 °C.

Foto: archiv redakce

Řešením pro trvale obytné zimní zahrady jsou sálavé teplovzdušné konvektory skryté v podlaze pod větrací mřížkou. Pro běžnou zimní zahradu jsou vhodné i topné panely, nejlépe tmavé zářiče. Nejen proto, že nesvítí, ale standardní instalační výška zde nepřesahuje 3 metry, spíše se pohybuje kolem 2,5 metru, a to je pro světlý zářič nízko. Sálání světlého zářiče by v této výšce bylo intenzivní, až nepříjemné. Citlivost tmavých zářičů na ochlazování větrem nebo nutnost ochrany před deštěm a sněhem se v zimní zahradě neprojeví. Díky vhodnému řešení tedy nemusíme být rozmrzelí, že strávíme zimu zavření doma, ale můžeme v teple, tak trochu na půl cesty ven, pozorovat třeba tanec sněhových vloček.