Dveře jsou funkční i estetickou součástí každého obydlí. Kromě klasických jedno a dvoukřídlých otočných dveří se nyní v domácnostech více uplatňují i prostorově úsporné posuvné typy, nenápadné bezfalcové nebo celoskleněné modely. Než si vyberete nové dveře, zjistěte, jaké jsou možnosti.
Jednokřídlá klasika
Většina domácností je vybavená jednokřídlými dveřmi, které se hodí do menších i větších prostor. Klasické otočné dveře jsou zavěšené na dveřních pantech a otevírají se jedním směrem. Podle způsobu otevírání se dělí na pravé a levé. Volba strany se určuje podle umístění dveří. V případě, že je v blízkosti kout a kolmá stěna, otevírají se logicky směrem k ní. Důležitou součástí dveří jsou zárubně. Podle konstrukčního řešení dveřního křídla a zárubně se dveře dělí na falcové s polodrážkou a bezfalcové bez profilované hrany, které jsou v jedné rovině s veřejí.
Efekt tohoto plochého provedení umocní ještě skryté závěsy nebo protažení dveří ke stropu. Ocelová „futra“ typická pro výstavbu druhé poloviny minulého století nahrazují nyní obložkové zárubně, jejichž výhodou je, že se dají instalovat na stávající rám i dodatečně bez náročných stavebních úprav. Do stavebního otvoru se vsazují až v konečné fázi, takže si jejich vzhled mohou majitelé objektu zvolit s ohledem na ostatní interiérové prvky.
Materiál a povrch
Ve větších prostorách se používají i dvoukřídlé dveře, které jsou typické pro interiéry v historických zástavbách. Dělí se na symetrické a méně používané asymetrické s rozdílnou šířkou křídel. Kromě konstrukčního řešení je ale u nich stejně jako u ostatních dveří důležité, z jakého materiálu jsou zhotovené a jakou mají povrchovou úpravu. Protože jde o často používaný předmět, měl by být jeho povrch maximálně odolný vůči poškození a snadno udržovatelný.
Pokud nejsou celé dveře zhotovené z masivu, tvoří jejich základ pevná konstrukce. Na zhotovení korpusu se nyní nejčastěji používají středně zhuštěné dřevovláknité MDF desky. Konstrukce je vyplněná nějakým lehčím a levnějším materiálem, který podpoří pevnost a vytvoří protihlukovou bariéru. Konečný povrch může být zhotoven z dýhy, lamina, případně hliníku nebo levnější fólie. Oproti fólii jsou laminované povrchy odolnější a snadno se udržují běžnými čisticími prostředky. Mohou být lakované nebo s dekory imitujícími různé druhy přírodních dřevin.
Atypické tvary
Běžná výška interiérových dveří je 197 cm. Šířka jednokřídlých bývá 60, 70 nebo 80 cm, u dvoukřídlých se za standard považují šířky od 125 do 185 cm. Všichni renomovaní výrobci jsou ale schopni přizpůsobit dveře i atypickým prostorám. Kromě módních bezfalcových dveří, které mohou sahat až ke stropu, patří mezi nejvyhledávanější variantu zešikmené dveře, jejichž horní okraj kopíruje šikminu stěny podkrovní místnosti. Podle individuálního přání je možné nechat dveře v určité části prosklít.
Posuv a sklo
Velké oblibě se dnes těší posuvné dveře, jejichž výhodou je, že po otevření nikde nepřekážejí. Jsou vhodnou variantou do rozlehlých místností i do malých prostor, kde jsou soustředěné dveře do více místností. Dveře se posouvají po stěně nebo se zasouvají do pouzdra uvnitř stěny. Pro dveře, které se posouvají těsně podél stěny, nejsou zapotřebí žádné větší stavební úpravy. Stavební otvor se opatří obložkovou zárubní, nad kterou se do stěny připevní pojezdová garnýž a vodicí lišta.
Oblíbeným materiálem na zhotovení posuvných i otočných dveří je sklo. Skleněné dveře působí subtilně a interiéru dodávají dojem vzdušnosti. Kromě čirého provedení jsou k dispozici typy s různě opracovanými skleněnými plochami, které mají vedle dekorativní funkce za úkol zajistit částečnou nebo úplnou intimitu uzavřeného prostředí. Častou úpravou skla je pískování, gravírování nebo jednostrané leptání. Velkou barevnou škálu nabízejí dveře z lakovaného skla, které sice nepropouštějí světlo, ale působí odlehčeně a luxusně.
