Jak bydlí Anife Vyskočilová?

Povídání s veselou a srdečnou Anife vydalo na čisté dvě hodiny záznamu na můj diktafon. Tento rozhovor je jen stručným výběrem z toho, co jsme v její kavárně Anicafe na Starém Městě probraly.

Stavěli jste na „holé louce“?

Dům je sice novostavba, ale jsme jeho druzí nájemníci, kteří se nastěhovali rok poté, co byl postavený. Jeho architekt nechal dům původně postavit pro svou bývalou ženu. Pro nás to byla taková ta Potěmkinova vesnice.

Foto: Jiří Hurt

Dům vypadal krásně, ale pro naše potřeby byl dost nefunkční. Kdyby to šlo, tak bychom ho vybourali celý, ale s dispozicí hýbat nešlo, a tak jsme dělali jen větší „kosmetické“ úpravy.

Využili jste při úpravách služeb architekta či bytového designéra?

Ne, s přítelem jsme si všechno dělali sami. Když něco vymyslím, tak Jens vždycky řekne: Aníku, nakresli mi to. Takže doma všechno kreslíme a pak to dáváme společně dohromady. Někdy se samozřejmě seknu, něco chci a pak zjistím, že to není ono. Vlastní zařizování je potom spíš na mně, protože Jens je Němec a moc neví, jak to tady chodí. Ale jinak je hrozně šikovný, opraví úplně všechno.

Foto: Jiří Hurt

Na zařizování interiéru musí být talent, kde jste k němu přišla?

Tak nevím, jestli mám talent, ale když jsem byla se svými předchozími partnery, tak to bylo vždycky na mně, tedy zkušenosti mám. Taky mě to už od malička zajímalo, hodně jsem si četla o architektuře, o historii, prohlížela časopisy…

Z interiéru je jasné, že jste skloubili více stylů dohromady, jak jste se shodli?

Jens je velký Němec, který miluje drahé zařízení, orientální styl a motorky. On má rád spíše chladný styl, já potřebuji teplejší. Takže podle Jense vypadala ložnice jako garáž díky dlažbě a betonové fototapetě. Já ložnici zjemnila zrcadly, truhlou a kobercem. Taky trvám na čerstvých řezaných květinách. V obýváku je jeho kožená sedačka a šíleně drahý jídelní stůl a designová svítidla, moje jsou svícny, sošky, knihy, polštáře ušité z orientálních koberců atd. Na polici je tohle patro jeho, tohle moje a další je naše společné. To jsou ty naše kombinace, na kterých jsme se víceméně shodli.

Foto: Jiří Hurt

Jaké zásadní změny jste v domě dělali?

Vedle schodů byla původně stěna z dřevotřísky, která bránila průniku světla do obýváku. Místo ní jsme dali sklo a je to teď mnohem vzdušnější a světlejší. Nové se dělalo schodiště a podlahy. Moc jsem si nechala záležet na zařízení prádelny, protože je pro mě důležitou místností. Mám tam pračku se sušičkou, místo na žehlení, dlouhý pult s umyvadlem a spoustu úložných skříněk na veškeré prádlo (ubrusy, ložní prádlo atd.).

Foto: Jiří Hurt

Upravovala se kuchyň, která je původní z Ikea, ale nevešla se nám tam lednice, tak truhlář vyráběl na míru celou stěnu se skříňkami a spotřebiči. Kuchyň je taková úzká „nudle“ a já bych si představovala velkou prostornou kuchyň, jenže to už tady nejde udělat.

Co u vás doma musí být?

Oba jsme si přáli mít doma krb a to se nám splnilo. U nás, když nesvítí svíčky a není zapálený krb, tak to není domácnost. Manžel se stará o krb a já zase pořád pálím svíčky. Doma i venku na terase a na zahradě to musí krásně svítit. Také miluju řezané květiny a bylinky. Když nemám květináče plné bylinek, tak to nejsem já, ani bez nich neuvařím. Pro mého muže je zásadní garáž, aby se mu tam vešly jeho motorky.

Foto: Jiří Hurt

Prozradíte nějaká úskalí domu?

Všude máme zrcadla a sklo, takže si těžko můžu najít uklízečku, protože se do toho žádné nechce. Uklízím tedy celý dům sama. Nejsem „mydliputka“, ale musím mít doma hezky a čisto. Druhým nedostatkem domu jsou vysoko umístěná okna. Vadí mi, že při vaření nevidím do zahrady. Vysoko položená okna jsou pro mě celkem zásadním minusem, ale to nelze změnit.

Pro člověka bývá také důležité místo, kde žije. Jak jste si zvykla na novém?

Jsme ve městě a přitom nejsme, to je výhoda. Sice mi to trvá hodinu do práce, ale zase máme všude kolem sebe přírodu. Oproti centru Prahy, kde jsem dříve bydlela, je tu ale větší uzavřenost, a tak jsme do místní komunity zatím nepronikli. Já jsem hodně otevřená, takže tohle bych si ještě do budoucna moc přála, jinak jsem tady spokojená.

Foto: Jiří Hurt

***

ANIFE VYSKOČILOVÁ 

• Je majitelkou kavárny Anicafé, která je i malým showroomem se stylovými bytovými doplňky

• Živí se i občasným moderováním

• Vlastní divadelní soubor v Divadle U Hasičů 

• Napsala cestovatelskou kuchařku a chystá se na další

• Ráda maluje, jezdí na koni, na snowboardu, má ráda potápění, s partnerem cestují po světě na motorce